Dostavba nového východu ze stanice příměstského vlaku RER Port Royal si vyžádala preventivní průzkum dané lokality. Archeologové nevěřili vlastním očím, když v centru francouzské metropole objevili padesátku zachovalých antických hrobů..

Tyto hroby nabízejí pohled na život v předchůdkyni Paříže, ve městě Římany nazývaném Lutetie, před téměř 2000 lety. Camille Colonna, antropoložka z francouzského Národního institutu preventivního archeologického výzkumu (INRAP), na tiskové konferenci řekla, že existovalo „silné podezření“, že se místo nachází v blízkosti bývalé jižní nekropole Lutetie.

V dané lokalitě vykopávky probíhaly už dříve, a to při velké přestavbě Paříže podle plánů architekta Barona Haussmanna v 19. století. Nekropole „Saint Jacques“, největší pohřebiště v galsko-římském městě Lutetia, se rozkládala na 4 hektarech.

Mince v ústech zemřelého

Tehdy však byly z hrobů odebrány pouze cenné předměty, jako je zlato nebo šperky, kosterní nálezy zůstaly zcela opomenuty. Následně byla nekropole znovu zasypána a zapomenuta. Nynějšímu týmu archeologů se však podařilo odkrýt jeden úsek, který nikdy předtím nebyl vyhlouben.

Prezident INRAP, Dominique García, k tomu řekl: „Od starověku toto místo nikdo neviděl.“ Velmi šťastným byl pak především nález kostry s mincí v ústech, který umožnil datovat pohřeb zemřelého do 2. století našeho letopočtu.

Vkládání mincí do úst mrtvých bylo v té době běžnou praxí, jednalo se o tak zvaný Charonův obolus neboli odměna pro převozníka do říše mrtvých. Charón podle řecké mytologie převážel duše řádně pohřbených přes řeku Styx do podsvětí, zatímco duše nepohřbených bloudily navěky po březích této řeky.

Charón byl ve službách samotného boha podsvětí Háda. Často byl znázorňován jako hrubý, vyzáblý a nevlídný stařec, případně jako okřídlený démon s dvojitou sekyrou, kladivem nebo veslem.

50 antických hrobů

V březnu letošního roku započal výkop, v jehož rámci má být odkryto všech 50 hrobů, které do jednoho sloužily k pohřbívání, a nikoliv ke kremaci, která byla tehdy rovněž běžná. Kostry mužů, žen a dětí náležely Parisiům, galskému lidu, který žil v Lutetii v době, kdy bylo město na břehu Seiny pod kontrolou Římské říše.

Parisiové se na ostrově usadili ve 3. stoletím př. n. l. a živili se obchodováním po řece. První zmínka o Lutetii je připisována Juliu Caesarovi, který ve svých Zápiscích o válce galské popisuje: „Je to oppidum Parisiů, nacházející se na ostrově na řece Seině.“.

Poté, co Římané Lutetii dobyli, Galové raději zničili mosty a vypálili své vlastní město, něž by ho přenechali Římanům. Ti ho pak mohli vystavět znovu a dát mu tradiční pravidelný půdorys. Římské město na levém břehu Seiny pak zaniklo během stěhování národů ve 2. polovině 3. století při útoku barbarských kmenů.

Osídlení Paříže, jak se město začalo nazývat, se následně v průběhu raného středověku omezilo převážně na lépe zabezpečený ostrov Cité.

Nádoby, spony, boty i obětovaná zvířata

Nalezené ostatky byly pohřebené v dřevěných rakvích, z nichž se dochovaly pouze hřeby. Vedle více než poloviny mrtvých byly nalezeny obětiny v podobě nejrůznějších keramických džbánů a pohárů. Objeveny byly také šperky, spony do vlasů a opasky.

Uvnitř některých hrobů byly nalezeny i boty, ze kterých se dochovaly malé hřebíky na podrážkách. Boty byly umisťovány buď k nohám mrtvého, nebo vedle něj jako obětina. Nalezena byla i kostra prasete a dalšího malého zvířete, zřejmě obětovaných bohům.

Na rozdíl od předchozího výzkumu plánují vědci nyní všechny nalezené předměty z nekropole odstranit a podrobit je rozsáhlé analýze. Antropoložka Camille Colonnová k tomu říká: „To nám umožní porozumět životu Parisiů na základě jejich pohřebních obřadů a také poznat jejich zdraví studiem jejich DNA.“ Dominique Garcia pak dodává:

„Antická historie Paříže je obecně málo známá, odkryté hroby tak otevírají okno do života v ní v průběhu starověku.“.