Hormon oxytocin je považován za nezbytný pro vytváření trvalých vazeb mezi partnery. Nejnovější studie, provedená na hraboších prériových, kteří stejně jako lidé vytvářejí monogamní svazky, však jeho roli zpochybňuje….

Hormon oxytocin sehrává u lidí klíčovou roli při porodu, kdy vyvolává kontrakce dělohy, a tím urychluje příchod dítěte na svět. Zrychluje také porod placenty a podílí se preventivně na zastavení přílišného krvácení po porodu.

Má také vliv na spuštění mléka při kojení a budování vztahu mezi matkou a potomky. V organismu člověka však plní i řadu dalších funkcí. Oxytocin ovlivňuje procesy učení a paměti a zesiluje sociální i rodičovské chování.

Nezbytný je však zejména pro vytváření trvalých partnerských svazků, včetně budování důvěry a romantického spojení ve vztahu. Vliv má i na sexuální vzrušení. Kvůli tomu všemu se mu přezdívá „hormon lásky“.

Oxytocin se syntetizuje v hypotalamu, což je část mozku, která řídí krevní tlak, srdeční frekvenci, tělesnou teplotu a trávení. Do krevního oběhu jej uvolňuje hypofýza, malá endokrinní žláza o velikosti hrášku, která se nachází ve spodní části mozku, pod hypotalamem.

Jeho uvolňování ze zásobáren v hypofýze pak vyvolávají dotyky, mazlení a hlazení. Podle výzkumu na University od San Francisco mají ženy spokojené se svým partnerským vztahem vyšší hladinu oxytocinu než ty žijící bez partnera či v problémovém soužití.

Zpochybnění role oxytocinu

Dev Manoli, psychiatr z Kalifornské univerzity v San Franciscu, však v nedávno provedené studii zpochybnil roli oxytocinu jako hormonu lásky, který je nezbytný pro vytváření trvalých vazeb mezi partnery.

A to na základě experimentu na hraboších prériových (Microtus ochrogaster), myším podobných hlodavcích, kteří stejně jako lidé vytvářejí trvalé svazky. Jedinci se k sobě tisknou, prohlíží si navzájem srst a pak přituleni jeden ke druhému spokojeně usnou. Samec se dokonce významně podílí na péči o mladé.

Tým vědců v čele s Manolim provedl experiment navržený tak, aby narušil párové spojení mezi hraboši. Samicím odstranil oplozená vajíčka a upravil jejich geny tak, aby neutralizovaly účinky oxytocinu. Vajíčka poté vložil zpět do děloh samic hormonálně připravených nést embryo.

Následně narozená mláďata vypadala normálně. Když vyrostla, podařilo se jim vytvořit stejná párová pouta jako ostatním hrabošům prérijním. Samice byly následně dokonce schopny produkovat i mléko pro své potomky, což je proces obvykle zprostředkovaný oxytocinem.

Šokující výsledek experimentu

Doktor Manoli výsledky experimentu komentuje takto: „Byli jsme šokování, protože to opravdu, opravdu nebylo to, co jsme očekávali. Říkal jsem si, že musíme totéž provést ještě třikrát, abychom si mohli být na 100 % jistí výsledkem, ale hlavou se mi honilo i:

‚Co se to děje?‘.“ Opakované experimenty nález potvrdily. Podle Manoliho dokazují, že kvůli evoluci nespoléhají části mozku a procesy zodpovědné za tvorbu párových vazeb jen na oxytocin.

„Oxytocin může být nápojem lásky číslo 9, ale pořád může existovat dalších osm jiných, které mohou také vstoupit do hry,“ komentuje to Manoli. Vztahové vazby jsou pro přežití hrabošů prérijních natolik klíčové, že jejich zajištění nemůže záviset pouze na oxytocinu.

Evoluce má tendenci zajistit schopnosti a vlastnosti nezbytné pro přežití druhu vícero různými způsoby současně. Zároveň to podle něj vysvětluje, proč podávání oxytocinu dětem s poruchami autistického spektra nijak nezlepšilo jejich sociální dovednosti.

Evoluční pojistka

Manoli se domnívá, že vztahy mezi partnery jsou komplikovanou záležitostí, za kterou stojí genetika a složité nervové mechanismy. Souvislost mezi monogamií hrabošů a hormonem oxytocinem se podařilo objevit Sue Carterové z University of Virginia a Indiana University, ale ani ona nikdy nepředpokládala, že působí sám.

Říká k tomu: „Proces vytváření bezpečného sociálního pouta, trvajícího po velmi dlouhou dobu či celoživotně, je příliš důležitý, než aby se omezil na jedinou molekulu.“.

Svoji roli v tvorbě sociálních vazeb sehrává podle ní i hormon vasopresin. Zatímco ženy jsou více ovlivňovány oxytocinem, a to nejen v oblasti romantické lásky, na muže více působí právě vasopresin, který se rovněž tvoří v hypotalamu a je uvolňován hypofýzou.

Sue Carterová k tomu podotýká: „Můžeme žít bez pěkného oblečení. Můžeme žít v nepříznivých podmínkách, ale nemůžeme žít bez lásky.“ A to je zřejmě důvodem k tomu, proč můžeme milovat i bez oxytocinu.

Více se dočtete v čísle 5/2023, které vyšlo 17. dubna 2023.