V závanech neklidného větru se pyšně třepotají nad svou zemí jako ztělesnění její identity a historie. V jejich majestátnosti se už od dávných dob odráží víra, společenský směr, originální umění a kultura národa.

Vlajky patří k nejviditelnějším symbolům každého státu. Udivují rozmanitými barvami a motivy, které mají svůj specifický význam. V závěsu pak stojí znaky, erby a hymny. Jak vznikly ty české a jaké mají příběhy…?

Plzeňský velbloud

Někdy je zdrojem inspirace hrdinství, někdy legendy, někdy krádež. V letech 1433–1434 obléhali husité katolickou baštu, město Plzeň. Celých devět měsíců. Při jednom z výpadů za hradby se plzeňským podařilo ukořistit živého velblouda, kterého si sirotci přivezli jako dar od polského krále za pomoc v bojích proti německým rytířům.

Plzeňští přivedli ukradeného velblouda do města s velkou slávou. Husité po jeho ztrátě konečně přestali Plzeň obléhat a odtáhli. Na znamení vítězství pak Zikmund Lucemburský (1368–1437) vylepšil znak/erb Plzně o dvouhrbého velblouda.

To je jednoduché vysvětlení otázky, co dělá ve znaku města tak exotické zvíře.

Ne nadarmo je heraldika ve smyslu vytváření a užívání erbů označována jako těsnopis historie. Svůj erb mají šlechtické rody, rytíři, města i obce, a to dodnes.

Záhadný lev

Další „záhadou“ je lev, navíc dvouocasý.

I na české poměry je to poněkud exotické zvíře, které od Aše po Jablunkov nikdy nikdo nemohl v lesích potkat. Zoologické zahrady u nás nejspíš ve středověku také nebyly na každém rohu.

Takže, kde se vlastně v českém znaku lev vzal a proč?

A proč jsme jako potomci kališníků nikdy neměli na vlajce kalich a co znamená modrý klín v české vlajce?

Symbolika erbů: spojují vědu a umění

Jde symboly… Problematikou erbů a znaků se zabývá jedna z pomocných věd historických – heraldika. Vznikla už/až v první polovině 12. století, kdy se objevovaly první znaky po celé Evropě. Znali je v Anglii, Francii, Itálii, Německu i Španělsku.

Erb byl vlastně znamení umístěné na štítě. Rytíř, který jel do boje, byl většinou obklopen pěšáky a dával si na štít namalovat výrazné barevné znamení, aby ho všichni na první pohled rozeznali. V Čechách se za první erb považuje plamenná orlice z roku 1192, kterou se pyšní dochovaná pečeť českého krále Přemysla Otakara I. (?1155/1167–1230).

Ale ne všichni rytíři či města si od dob středověku po další staletí mohli dovolit mít vlastní erb. Potřebovali k tomu listinu, kterou většinou vydával panovník. Ta povyšovala jejího vlastníka do šlechtického stavu a udělila mu erb, případně mu jej vylepšila jako v případě města Plzně o velblouda.

Výkřik

Obecní symboly (znaky a vlajky) v České republice eviduje Registr komunálních symbolů (REKOS). V registru je 5539 obcí (5505 vlajek, 5338 znaků) a je stále doplňována.

Kolik stojí vlastní erb?

O svůj vlastní erb či lépe řečeno znak a vlajku si může požádat každý, aniž by měl šlechtický původ. Stačí podat přihlášku České genealogické a heraldické společnosti, na jejíchž stránkách jsou zaneseny všechny české osobní znaky.

Musí je ale nejprve schválit její komise a pak zaregistrovat. Pokud si znak nenavrhnete sami a zadáte tuto práci zkušenému heraldikovi, přijde vás celá procedura asi na 15 000 korun. Občanský znak by měl vyjadřovat osobnost majitele, jeho povahu, záliby nebo profesi. Žádné legrácky nebo neslušné symboly by komise neuznala.

Proč nemáme na vlajce husitský kalich?

Modrá, bílá červená. Panslovanské barvy používá dnes většina států ze společné jazykové rodiny. Modro-bílo-červenou mají Slovensko, Rusko, Chorvatsko, Srbsko a Slovinsko. Bulharsko modrou barvu nahradilo barvou zelenou. Poláci pak mají vlajku, jakou mělo krátce nově vzniklé Československo.

Celá staletí reprezentovaly české země dvě barvy – bíločervená bikolora podle barev vycházejí z erbu Českého království. Barvy se objevily například na pražských barikádách v roce 1848. Na Moravě se používala žlutočervená bikolora, která je odvozena od moravského znaku.

Tuto vlajku si oblíbili spíše moravští Němci, zatímco česky hovořící Moravané upřednostňovali bílo-červeno-modrou trikoloru.

V publikacích vydaných v 19. století se jako moravské barvy uvádějí také žlutá, červená a modrá. Slezsko pak bylo reprezentováno bikolorou žlutočernou.

Vlajky československých legionářů

Když 28. září 1914 složili českoslovenští dobrovolníci v Rusku přísahu na první československý vojenský prapor, jeho líc byl tvořen opět bíločervenou bikolorou. V jejím středu se nacházela svatováclavská koruna.

Rub byl poněkud odlišný, byl totiž tvořen bílo-modro-červenou trikolorou, což mělo odkazovat na Rusko. V roce 1915 byl líc praporu doplněn čtyřmi zemskými znaky. Slovenské trojvrší zde nebylo modré, ale ještě zelené.

Na červenou korouhev se stříbrně vyšitým lvem složila přísahu i první česká rota, nazvaná Nazdar, ve Francii. Základem listu praporů později vznikajících jednotek byla bílá a červená barva, kombinovaná s lipovými ratolestmi, svatováclavskou korunou či husitskými symboly.

Často se objevovala i sokolská symbolika (letící sokol jako hrot žerdi či hesla Tužme se, Kupředu, zpátky ni krok!). Nejčetnější však bylo zpodobnění českého lva. Ten se tehdy zobrazoval bez korunky, monarchistické tendence rozhodně nebyly v kurzu.

Československo, nebo Polsko?

Rok 1918 je spojen se začátkem nové etapy v českých a slovenských dějinách, když v říjnu vzniká Československá republika. Nový stát samozřejmě potřebuje svou vlajku. Ze začátku ČSR reprezentují staré české barvy bílá a červená, navíc stejnou kombinaci, byť v obráceném pořadí používali i Slováci. Jenže stejná vlajka vlála už nad sousedním Polskem,.

což bylo dost zmatečné a paradoxní v roce 1919, kdy se Československo a Polsko dostaly do sporu o Těšínsko a kdy obě znepřátelené strany po sobě střílely pod stejnou vlajkou.

Čechoslováci tak přidali k červené a bílé třetí barvu.

Ideální byla modrá, která je jak ve slovenském, tak v moravském znaku. Navíc ČSR se prezentovala jako slovanský stát, byť značnou část jejího obyvatelstva tvořily neslovanské národy.

Klín ať sahá do poloviny!

A tak byl mezi tradiční barvy vsunut modrý klín směřující ,do poloviny vlajky a reprezentující Slovensko. Tyto tři části měly symbolizovat národní jednotu – důležitý pojem pro zemi, jejíž identita je během staletí tolikrát měněna.

Avšak vlajka s modrým klínem nebyla jediným návrhem. Používala se i odlišná vlajka, která se skládala z hvězd a pruhů a jejímž autorem nebyl nikdo jiný než Milan Rastislav Štefánik (1880–1919). Měla pět vodorovných pruhů červené, bílé, modré, bílé a červené barvy, přičemž prostřední modrý pruh byl dvojnásobně široký a uprostřed něho byly čtyři bílé pěticípé hvězdy.

Objevovaly se i jiné nápady s husitskými kalichy, hvězdami i pruhy, některé byly velmi podobné vlajce USA.

Komise, která československou vlajku vybírala, se nakonec rozhodla pro modrý klín na historické české vlajce. Autorem tohoto návrhu byl kancelářský oficiál Archivu ministerstva vnitra Jaroslav Kursa (1875–1950) a v jeho podání zasahoval klín do jedné třetiny vlajky.

Jenže návrh neprošel při parlamentním hlasování a také veřejnost s ním byla nespokojena. Nakonec tedy Kursa protáhl klín až do poloviny vlajky. Svou unikátní jednoduchostí se vlajka zřetelně odlišovala od všech tehdejších existujících státních vlajek.

Výkřik

Československo dostalo svou novou vlajku 30. 3. 1920 v 18.45 hodin.

Česká vlajka s hákovým křížem?

Země v české kotlině si během 20. století prošla mnoha eskapádami, což se odrazilo i na našich státních symbolech. Němečtí nacisté československou vlajku nenáviděli a ve 30. letech platil v Německu dokonce zákon, který výslovně zakazoval vyvěšování vlajky s modrým klínem.

Když v roce 1939 nacisté vstoupili do Prahy a vyhlásili Protektorát Čechy a Morava, zprvu se jako protektorátní krátce užívala československá vlajka.

Ale cílem nacistů bylo vygumovat veškeré souvislosti s Masarykovou republikou. Proto protektorátní vláda ustanovila vlajku jinou. Obsahovala tři vodorovné pruhy v bílé, červené a modré barvě, čímž se podařilo dodržet ústavní barvy z roku 1920.

Ovšem například známý kolaborant Emanuel Moravec (1893–1945) prosazoval vlajku, která v sobě nesla hákový kříž. Ba co víc, uvažovalo se i o tom, že by se svastika objevila na vlajce s modrým klínem…

Republika bez vlajky

Po bolševickém převratu v roce 1948 kupodivu naše vlajka zůstala v nezměněné formě, nebyl do ní přidán ani srp s kladivem ani žádný jiný nesmysl. Jen vlajky československých plavidel nesly v levém horním rohu červenou hvězdu, ve které byl státní znak.

Česká socialistická republika, vzniklá 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, nikdy neměla vlastní ústavu, znak ani vlajku – pouze k ní mohla být přiřazována první část dvojdílné federální hymny a jednotlivé prvky z dalších federálních státních symbolů.

V roce 1968 byla ustanovena komise expertů, která měla stanovit znak a vlajku České socialistické republiky. Komise navrhla zavést bílo-červenou bikoloru a vrátit se k původnímu znaku českého státu. Návrhy byly připraveny až v červenci 1969. Stranické i státní orgány tehdy návrhy odložily, takže Česká socialistická republika nikdy vlastní znak a vlajku neměla.

Polská, nebo česká vlajka?

Návrh na vydání ústavního zákona o státních symbolech České, Slovenské a Československé republiky předložil až v roce 1990 československý prezident Václav Havel. Dne 26. ledna 1990 předsednictvo České národní rady nechalo návrh projednat ve výborech ČNR. Vytvořená komise předložila dva návrhy znaku České republiky.

Tentýž návrh popisoval i vlajku ČR jako bílo-červenou bikoloru s poměrem stran 2 : 3. Souběžně byla navržena i česká hymna, tvořená první částí dosavadní československé hymny.

Nové státní symboly navázaly na kontinuitu původních zemských symbolů. Česká národní rada tak ústavním zákonem č. 67/1990 Sb. zavedla s účinností ode dne vyhlášení státní vlajku složenou ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2 : 3. Polská vlajka se od této vlajky lišila pouze poměrem stran 5:8.

Při volbách v roce 1990 sice měla být u všech volebních místností vyvěšena jak československá, tak česká vlajka, ale česká dvojbarevná vlajka s červeným a bílým pruhem, značně podobná polské, se za dobu své platnosti příliš nevžila. Češi za svou považovali vlajku s modrým klínem.

Nechme si klín

A to se stalo jablkem sváru během dělení československé federace v letech 1992 a 1993. Ve chvíli, kdy se dvě vítězné strany dohodly na rozdělení ČSFR, poslaly do parlamentu zákon, ve kterém se mimo jiné pravilo:

„Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské federativní republiky užívat státních symbolů České a Slovenské federativní republiky.“.

Ale nestalo se tak.

Československá vlajka se už trvale zabydlela v českých srdcích a český parlament tuto skutečnost reflektoval, když ji začátkem roku 1993 schválil jako českou vlajku.

Ze Slovenska se proti tomu ozývaly protesty, ale Češi si jich příliš nevšímali. I když se tu a tam uvažovalo o změně odstínu modré barvy, vlajka nakonec zůstala nezměněna.

Odkud se vzal lev v českém znaku?

A proč je dvouocasý?

Saň a lev krutě se bijí. Bruncvík váhá, komu pomoci. „Pro lva jsem vyšel, nelze jinak nežli lvu pomoci,“ řekne si nakonec a vytasiv meč udeří na zelenavou, kovově lesklou saň s devíti hlavami.

Bruncvík vyrazil do světa, aby si lva do znaku vydobyl, pomohl mu v boji s drakem, a vysloužil si tak jeho věrnost. Legendu ze starých pověstí známe všichni, ale jak by řekl František Kovářík alias profesor Hrbolek ve známém českém filmu: „Dobře, ale špatně.“.

I když je příběh o Bruncvíkovi tak slavný, že je skoro oficiální (vždyť ti dva mají společnou sochu i na pražském Karlově mostě), nic to nemění na faktu, že je to jen legenda, na které není pravdivého vůbec nic.

Dokonce ani Bruncvík. Ten je nejspíš pohádkovým mixem německého knížete Jindřicha Lva (1129–1195), kterýžto pochází z Brunšviku, a Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230), ten ovšem lva jako heraldický symbol nepoužíval.

Lvy už tehdy Češi znali, třebaže tu nikdy nežili. Vyprávěli ale o nich rytíři, vracející se z křížových válek, a dokonce je lze vidět ve zvěřincích některých evropských vládců. Slavná Dalimilova kronika tvrdí, že roku 1158 český kníže Vladislav II. (asi 1110–1174) získal od císaře Fridricha I. Barbarossy (1122–1190) královský titul a k tomu erb se lvem.

To je však výmysl, ostatně stejně jako samotný Dalimil. Lev se sice objevuje koncem 12. století na přemyslovských mincích, ovšem pouze jako obecný symbol. Znakem Českého království je tehdy černá orlice.

Kde se vzal druhý ocas?

Jako heraldické znamení se u nás lev poprvé objevil v roce 1213 na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1160/1165–1222). Jestli je už tehdy dvouocasý, není jisté. Každopádně první prokazatelně dvouocasý lev, ve skoku a v červeném poli, tedy v podobě, v jaké se s drobnými obměnami zachová dodnes, se objevuje až v roce 1247. Tehdy ho jako své erbovní znamení přijímá z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II. (1233–1278), který vládne spolu se svým otcem Václavem I. (1205–1253).

„Druhý ocas podle jedné teorie symbolizuje právě tuto spoluvládu,“ říká historik Josef Kolář. Když roku 1253 usedl Přemysl po otcově smrti na český trůn, ponechal si tento erb jako znak českého krále.

Vůbec poprvé se objevuje se všemi současnými proprietami v roce 1321 v Pasionálu abatyše Kunhuty.

Lev, nebo orlice?

Není to špatné znamení. Už od časů starověké Babylonie symbolizuje lev sílu a odvahu, později rytířskou ctnost a ušlechtilost. Navíc vypadá efektně. Takže když na královském erbu nahradil orlici, začalo se to lvy v erbech šlechty i ve znacích měst jen hemžit.

Svým způsobem se lev stává módním hitem, i když jeho vítězství není absolutní. Za vlády Jagellonců se musel podělit o místo s polskou orlicí a po vítězství Habsburků na Bílé hoře skončil na hrudi císařského orla.

Na rakousko-uherském znaku mu náleželo místo v horní části zadního štítu rakouské části znaku. Z pohledu pozorovatele slezská a moravská orlice byly umístěny v levé části zadního štítu.

Se vznikem samostatného československého státu v říjnu 1918 vyvstala potřeba nového výsostného státního znaku, vyjadřujícího nejen změnu státoprávních poměrů, ale zároveň též kontinuitu historického vývoje českých zemí s nově utvořeným státem.

Na základě ankety připravil již zmíněný Jaroslav Kursa návrh na realizaci malého, středního a velkého státního znaku, které vycházely z historických zemských znaků dotčených zemí. Samotné výtvarné provedení bylo svěřeno malíři a grafikovi Františku Kyselovi (1881–1941).

Proč nemáme ve státním znaku řepu?

To, že na mincích je vyražen státní znak, je samozřejmé. Jenže v době, kdy byla republika ještě v plenkách, své státní symboly neměla. Vlajka, znak i hymna byly parlamentem schváleny až v roce 1920.

A tak je možné na rubu jedné z nejstarších zkušebních variant české jednokorunové mince nalézt místo znaku řepu. Symbol měl odkazovat na fakt, že zahraniční pohledávky mladičkého státu nekrylo zpočátku zlato, ale cukr.

Československo bylo totiž za první republiky jeho významným vývozcem. Nakonec ale nad řepou vyhrál přece jenom starý dobrý lev.

Státní znaky

Československé státní znaky se podle okolností využívaly v několika verzích, jejichž základem je takzvaný malý státní znak. Ten byl v roce 1920 tvořen červeným štítem se stříbrným dvouocasým lvem ve skoku a s korunkou, na jehož prsou byl štít, zobrazující znak Slovenska, tj. dvojramenný kříž, vyrůstající z modrého trojvrší.

Střední znak byl již složitější. Skládal se ze dvou štítů, předního a zadního. „Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy,“ pravilo se ve znění zákona o státních symbolech.

Lipový list neprošel!

O tom, že Češi nově vzniklou mnohonárodnostní republiku vnímali především jako svou vlastní, svědčil i tento znak. Ostatní části republiky se krčily až za českým lvem. Z horního pravého pole shlížel znak slovenský.

V levém horním poli byl znak Podkarpatské Rusi – její štít byl rozdělený, v pravém, modrém poli se nacházela tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stál červený medvěd. Pravé spodní pole bylo vyhrazeno Moravě a levé Slezsku, obě historické země přispěly do znaku svými orlicemi. Velký státní znak byl doplněn ještě o symboly Ratibořska, Těšínska a Opavska.

Československý znak ovšem mohl vypadat i jinak. Na počátku 20. let 20. století se vynořila celá řada jiných návrhů, na kterých se vedle lva, často revolučně zbavovaného koruny na hlavě, objevoval také legionářský emblém nebo lipový list s iniciálami ČSR. Lípa byla tehdy mezi Čechy velmi oblíbená, protože představovala protiklad k německému dubu.

Hákový kříž v českém znaku neskončil

Rok 1939 přinesl rozpad Československa a okupaci českých zemí nacistickými vojsky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, což byl útvar zcela podřízený Berlínu. Slovenský symbol ze znaku pochopitelně zmizel, štít byl rozdělen na čtvrtiny, ve kterých se střídal český lev a moravská orlice.

Mohlo být i hůř. Ministr osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec, vedle nové vlajky, dokonce prosazoval nový znak, ve kterém hlavní úlohu hrála německá orlice držící hákový kříž, přičemž český lev a moravská orlice se krčily až pod ní.

Moravec svůj návrh prosazoval horlivě, ale český lev zůstal této potupy uchráněn.

Lev s rudou hvězdou

Zato rudé hvězdě se už odolat nepodařilo. Po komunistickém převratu v roce 1948 zůstala oficiální podoba původní československé symboliky ještě nějaký čas beze změny. Ústava z 9. května 1948 sice stanovila, že státní znak a vlajku upravuje zákon, žádný zákon v tomto znění však nebyl vydán.

K určitým změnám však přece jen postupně docházelo. Od roku 1952 byl malý státní znak postupně nahrazen emblémem s československým lvem bez štítu, položeným na zlatě lemované rudé pěticípé hvězdě. Tento symbol používala hlavně armáda.

I reprezentační fotbalové družstvo nastupovalo s tímto emblémem na hrudi, a to i na světových šampionátech.

Heraldický nesmysl

Až socialistická ústava z 11. července 1960 stanovila nový, jednotný státní znak, jenž měl odrážet „dobudování socialismu“ v Československu. Ale tenhle emblém odporoval všem heraldickým pravidlům. Prezident Václav Havel (1936–2011) jej po roce 1989 trefně označil za heraldický nesmysl.

Aby na něm vznikl prostor pro umístění výrazné pěticípé hvězdy, přišel český lev o korunu a obvyklé typy štítu zastoupila pavéza, která měla odkazovat k údajným revolučním tradicím husitského hnutí.

Protože by se však červená hvězda na pavéze stejné barvy ztrácela, dostal celý znak takzvanou zlatou kresbu. Slovenský štítek byl nahrazen nehistorickým patvarem, horou Kriváň, která měla symbolizovat Slovenské národní povstání.

Historický slovenský dvojitý kříž, který byl pod Tatrami vnímán jako ten pravý znak, jednoduše zmizel.

Čím vystihnout federaci?

Změna politického klimatu spojená s pádem totalitního systému moci v Československu po listopadu roku 1989 si pochopitelně vyžádala změnu státního znaku, který měl nejen vyjádřit obnovu demokratických zásad, kontinuitu historického vývoje, nýbrž i vystihnout federativní uspořádání.

Nakonec zvítězila relativně jednoduchá varianta. „Státní znak České a Slovenské federativní republiky tvoří čtvrcený štít, ve kterém v prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý řvoucí lev ve skoku vpravo hledící, se zlatými drápy, zlatým vyplazeným jazykem a zlatou heraldickou korunou.

Ve druhém a třetím červeném poli je stříbrný dvojitý kříž, vztyčený na středním vyvýšeném vršku modrého trojvrší. Čtvrcení znaku je vyznačeno stříbrnou linkou,“ pravil zákon.

Začátkem roku 1993 se na mapě Evropy objevily dva nové státy – Česká republika a Slovenská republika. Český znak se skládá z historických znaků Čech, Moravy a Slezska, přičemž druhý lev symbolizuje všechny české země dohromady.

Tatra, Matra, Fatra

Slovenský znak tvoří známé trojvrší, symbolizující podle legendy pohoří Tatra, Matra a Fatra, třebaže se Matra nachází v Maďarsku. Ostatně Maďaři používají podobný symbol, jen jejich trojvrší je zelené.

Na vrcholu prostředního vrchu je umístěn dvojramenný stříbrný kříž na červeném pozadí.

Dvojramenný kříž poprvé přinesli věrozvěsti Cyril a Metoděj na Velkou Moravu z Byzantské říše. Odtud se kříž šířil jako křesťanský symbol, avšak do znaku se dostat nemohl, neboť v době Velkomoravské říše neexistovala heraldika.

Tento kříž dostal také spolu s královskou korunou král Štěpán I. Uherský (969–1038) od samotného papeže Silvestra II. (950–1003), s jehož svolením byl během vánočních bohoslužeb v roce 1000 korunován „apoštolským“ králem.

Česká inspirace

Na znaku se dvojramenný kříž poprvé objevuje za vlády uherského krále Bély III. (1148–1196). Zelené trojvrší pak jako první v uherském znaku použil král Ladislav V., který Uhrám vládl v letech 1301–1305.

Ladislav V. nebyl přitom nikdo jiný než poslední Přemyslovec na českém trůnu, tj. Václav III., jehož život zakončila zákeřná vražda roku 1306 v Olomouci.

Poprvé se návrší v modré barvě ve znaku Horních Uher objevuje koncem 17. století na jedné z map Moravy, kde jsou vyobrazeny i znaky sousedních zemí. Samostatný slovenský znak se definitivně vyvinul během revoluce v roce 1848. Zelenou barvu nahradila barva modrá, čímž se Slováci přihlásili ke slovanské trikoloře.

box

Tolerované porušení zákona

Každý rok na sebe berou fanoušci starší dresy hokejové reprezentace, ať už v barvě bílé nebo v barvě červené. Jenže dle nařízení ministerstva vnitra porušují zákon. Státní symboly, které mají na replikách reprezentačních dresů, smějí totiž používat jen oprávněné osoby. A obce jim mohou udělit mnohotisícovou pokutu.

Česká republika má dva státní znaky. Malý, na němž je vyobrazen dvouocasý lev v červeném poli, a velký, rozdělený na čtyři části. Velký znak jsou oprávněni používat jen sportovci nebo reprezentanti ČR. Výjimky neexistují.

Proto je v rozporu se zákonem užívání dresů jinými fyzickými osobami než reprezentujícími sportovci. U státní vlajky podobné problémy nevznikají. Může ji používat kdokoli, ale vhodným a důstojným způsobem a nesmí na ní být text, obraz ani znak.