Hostiny provázené dobrým jídlem nejsou ničím neobvyklým, i my se scházíme s nejbližšími, abychom nad stoly, prohýbajícími se pod nejrůznějšími pochutinami, oslavili narozeniny, svatbu, narození dítěte či se s někým blízkým rozloučili.

Dobré jídlo a společnost poskytují útěchu. A nejinak tomu bylo i na konci doby bronzové…..

Odborníci z Cardiffské univerzity objevili na velkých prehistorických skládkách ve Wiltshire v jihozápadní Anglii úlomky keramiky a velké množství zvířecích kostí, které svědčí o tom, že se na místo před více než 2000 lety sjížděli lidé z blízka i daleka na velké masové hostiny.

To poskytuje důkazy o tom, že v době bronzové bylo po celá desetiletí zvykem hnát velké množství prasat a dobytka stovky mil na stejná místa.

Podle Richarda Madgwicka, který působí na katedře historie, archeologie a náboženství na Cardiffské univerzitě, svědčí tyto nálezy o „věku hodování“. Doba bronzová trvala v Británii zhruba od roku 2150 př.

n. l. do roku 700 př. n. l. Používání bronzu k výrobě nástrojů a zbraní místo kamene umožnilo rozvoj obchodu, neboť v Cornwallu a Devonu se nacházely zásoby cínu, klíčové pro výrobu bronzu. Díky tomu britské ostrovy vzkvétaly a došlo i k rozvoji „architektury“, a to především ve Wiltshire, kde byla budována kruhová obydlí i monumentální stavby jako je Stonehenge či Seahenge.

Po euforii doby bronzové přišlo vystřízlivění

Ovšem konec doby bronzové již tak euforický nebyl. Klima se stávalo vlhčím a status bronzu se snižoval. „V době klimatické a ekonomické nestability se lidé v jižní Británii obrátili k hodování,“ vysvětluje Madgwick.

Scházeli se ke společným hostinám, aby upevnili dobré vztahy v rámci komunit i mezi nimi. „Jsem si docela jistý, že tato setkání sehrála v nelehké době opravdu důležitou roli při vytváření určité míry soudržnosti komunity,“ dodává.

Objevy dokládají, že tyto hostiny měly na různých místech různou atmosféru i rozsah, stejně tak se lišilo konzumované maso. Největší zkoumaná skládka se nacházela v Potterne ve Wiltshire, na ní bylo objeveno mnoho pozůstatků po hodování, včetně asi 15 milionů kostních fragmentů.

Ty náležely prasatům, která se na místo dovážela z rozsáhlé spádové oblasti, zahrnující Wales, Cornwall, Devon a severozápadní Anglii.

Je libo hovězí, vepřové nebo snad skopové?

Dalším významným místem pro setkávání byl Runnymede v Surrey, ovšem tamní lidé upřednostňovali hovězí maso. Dobytek pocházel z Walesu a Cornwall/Devonu. Ve East Chisenbury, ležícím asi 16 kilometrů do Stonehenge, jak naznačuje počet nalezených ovcích pozůstatků, bylo preferovaným druhem masa skopové, přičemž většina zvířat pocházela z bezprostředního okolí.

Podle Madwicka z toho plyne, že zatímco obyvatelé Potterne a Runnymede pořádali velká shromáždění, na která zvali i lidi zvenčí, v Chisenbury měla hostina jen lokální charakter.

Ke zkoumání kostí využili vědci multiizotopovou analýzu, což je rychle se rozvíjející metoda v archeologii. Každá geografická oblast má jiné chemické složení, které se dostává i do vody a potravin, které se tam pěstují.

Jak zvířata jedí a pijí, tyto regionální markery zůstávají uzamčeny v jejich kostech. To vědcům umožňuje sledovat, odkud zvířata pocházela a kam se během svého života přesunula. Magwicka pak ohromila zejména rozsáhlost těchto pravěkých „smetišť“:

„Mluvíme o milionech a milionech úlomků kostí, potenciálně o stovkách tisíc zvířat.“.

Zdroj: The Guardian