Prokrastinace představuje fenomén odkládání plnění povinností a úkolů. Místo toho se člověk raději věnuje nedůležité činnosti, nebo přímo nicnedělání. Rozhodně si však při ní neodpočinete, nestojí za ní ale ani lenost. Co ji způsobuje a jak s ní zatočit?.

Podle odborníků je prokrastinace výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů, zejména těch náročných a nepříjemných, na později. Je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující. Jde o sebezničující vzorech chování, který se vyznačuje krátkodobými přínosy a dlouhodobými náklady.

Čas od času prokrastinujeme všichni. Pokud se však z prokrastinace stane zvyk, může mít negativní dopady na naše duševní i fyzické zdraví a pohodu.

Až 25 % dospělých prokrastinátorů

Lidé, kteří prokrastinují, přičemž 20 až 25 % dospělých na celém světě je chronickými prokrastinátory, mívají vysokou míru úzkosti, depresi, nízké sebevědomí či špatnou sebekontrolu. Prokrastinace může být dokonce i projevem ADHD nebo obsedantně kompulzivní poruchy.

Kromě negativního vlivu na duševní zdraví, může mít dopady i na fyzické zdraví, neboť s sebou přináší více stresu a tendenci odkládat potřebnou léčbu.

Místo dobrého pocitu výčitky svědomí

Prokrastinátoři odkládají úkoly, protože si myslí, že se díky tomu budou v krátkodobém horizontu cítit lépe, ačkoliv z dlouhodobého hlediska to u nich vede k většímu stresu. Místo toho je ale neustále pronásledují pocity viny, což je vyčerpává.

Jaké jsou tedy nejčastější důvody toho, že odkládáme plnění nepříjemných povinností na později? V první řadě to může být z pouhé nudy. Pokud nějakou činnost shledáte nudnou a nepříjemnou, s větší pravděpodobností ji odložíte na později.

Nuda, strach a nedostatek víry ve vlastní schopnosti

Dalším důvodem k otálení může být nedostatek víry ve své vlastní schopnosti. Jestliže nevěříte, že jste úkol schopni dokončit, raději se o to ani nepokusíte. A to dokonce i v případě, že jste v minulosti již podobný úkol dotáhli do zdárného konce.

Někdy vás od plnění úkolů může odradit strach. Bojíte se podstoupit lékařské vyšetření ze strachu z diagnózy. Pokud z nějakého úkolu pociťujete úzkost, raději ho odložíte. Tím se ale zvýší hladina stresu.

Svoji roli pak může sehrávat i sociální úzkost, strach z toho, že budete souzeni nebo ztrapněni, která vás rovněž může odradit od sjednání schůzky nebo dokončení projektu.

Hrozba jménem sociální sítě

S prokrastinací často bojují také perfekcionisté, protože se domnívají, že úkol nesplní tak dokonale, jak by si představovali, nebo při jeho plnění dokonce selžou úplně. Proto ho odloží, než se dostaví lepší nápad či inspirace.

Jenže k tomu zpravidla nedojde, dokud se do úkolu nepustí. Častým důvodem k odkládání povinnosti jsou rovněž nejrůznější rozptýlení a lákadla. Sjíždění sociálních sítí je jistě zábavnější než plnění pracovního úkolu.

Moderní technologie jsou příčinou zvýšeného výskytu prokrastinace v posledních letech, ale ne jejím hlavním spouštěčem, prokrastinace je totiž stará jako lidstvo samo.

Když se mysli nechce myslet

V žádném případě ji však nelze zaměňovat za odpočinek, stojí totiž poměrně velké množství energie, a navíc po ní často nastupuje pocit viny, který vede k únavě a frustraci, jež způsobí další odkládání povinností a celý cyklus se opakuje.

Vědci se domnívají, že má svůj původ v limbickém systému. Skutečně se ukazuje, že lidé s tendencí k prokrastinaci mají větší amygdalu – strukturu v nervové tkáni, která odpovídá mimo jiné za pocitové prožitky a ovlivňuje lidské chování při strachu nebo naopak radosti.

Zjednodušeně, aby se vaše mysl vyhnula nepříjemným emocím, „našeptává“ vám, že se jí do úkolu nechce, a vy ji poslechnete.

Lékem na prokrastinaci je vyšší věk

Otázkou je, zda je možné prokrastinaci překonat. Studie ukazují, že ano. A nejlepším lékem je věk. Mladí lidé totiž podle studie z roku 2016 prokrastinují častěji než starší věkové skupiny. Zatímco ve skupině dospělých je kolem 20 až 25 % prokrastinátorů, u studentů odkládá povinnosti 80 až 95 % z nich.

Pokles podle vědců souvisí s rozvojem osobnosti, zvýšenou svědomitostí a se změnami ve vnímání času. Zatímco mladí lidé vnímají čas abstraktně, starší lidé si uvědomují, že je omezený. Více vnímají vlastní smrtelnost, a tím i skutečnost, že úkoly nelze odkládat donekonečna.

Za odklad povinností se platí větším stresem

Vysokoškolští studenti, kteří mají sklony k prokrastinaci, zažívají na začátku semestru méně stresu a menší nemocnost než jejich vrstevníci. Termín zkoušek je vzdálený, takže na tom zpočátku jsou lépe.

Ovšem na konci semestru zažívají mnohem více stresu než ti, kteří se přípravě na zkoušky věnovali pravidelně. Podle odborníků ale prokrastinace rozhodně není známkou lenosti.

Na druhou stranu může být spojována s problémy v oblasti duševního zdraví, například s depresí, u poruchami pozornosti a hyperaktivity či s obsedantně kompulzivní poruchou. Lidé, kteří se k ní uchylují, mohou mít rovněž problémy se seberegulací.

V ohrožení jsou i děti

Prokrastinace se může vyskytovat i u dětí, největší vlna souvisela s pandemií koronaviru a zavřením škol, objevit se však může i po letních prázdninách či delším volnu.

Ačkoliv mnoho dětí sní o dvou letech prázdnin, příliš dlouhé volno bez struktury a režimu působí na křehkou psychiku dětí a teenagerů negativně. Rozpad struktury dne se velkou měrou podílel a podílí na vzniku psychických potíží u nejmenších.

A vede u nich k rozvoji úzkostí, sebepoškozování a depresí. V boji s prokrastinací jim pak vedle odborníků musí pomoci i rodiče.

Autor: Alexandra Fiedlerová