Nejspíš už se vám také stalo, že jste dostali do ruky doporučení na odborné vyšetření a k němu lístek s výsledky rozboru krve. Váš praktik je shrnul jednou větou: „Dobrý, až na ten bilirubin a triglyceridy,“ přitom těch údajů je tolik. A jak jsou nesrozumitelné, tak nahánějí strach….

Laboratorním výsledkům plným zkratek bývá skutečně obtížněji rozumět než lékařským zprávám. Jenže když už lístek budete mít v ruce, nedá vám to a vrhnete se do luštění. Chcete pomoc? Přinášíme vám malého průvodce, jak laboratorním výsledkům lépe porozumět.

Co jsou „referenční meze“

Určitě vás nejdřív vyděsí zvýrazněné hodnoty, které leží mimo referenční rozmezí. Než ale začnete propadat panice, tak je dobré si říct, co to vlastně referenční hodnoty jsou. Vznikly většinou tak, že se dané vyšetření provedlo na velkém souboru zdravých lidí, u nichž se předpokládalo, že by měli mít výsledek v normě.

Statistik potom vyloučil odlehlé hodnoty, aby stanovil referenční hodnoty. Znamená to tedy, že i zdraví lidé mohou mít hodnoty nižší nebo naopak vyšší.

Vybočení mimo referenční meze automaticky neznačí problém, a naopak laboratorní výsledky v normě neznamenají, že je člověk zdravý. Lékaři proto hodnotí výsledky v souvislosti s celkovým zdravotním stavem i s dalšími vyšetřeními.

Zaměřeno na civilizační choroby

Ačkoli se děsíme rakoviny, ve skutečnosti za zhruba tři čtvrtiny předčasných úmrtí mohou potíže cév a srdce, především ateroskleróza, vysoký krevní tlak, infarkt a cévní mozková příhoda, ale také cukrovka.

Pro jednoduchost se shrnují pojmem civilizační choroby a mají také společné ukazatele dohledatelné při vyšetření krve. Jak vysoké je vaše riziko, ukazuje na výsledcích z laboratoře lipidové spektrum (neboli lipidový profil) a hladina glukózy.

Nežádoucí je také zvýšené množství cholesterolu (Chol), triacylglycerolů (triglyceridy, TAG, TGL, TRI) a LDL cholesterolu. Naopak vyšší hladina „dobrého“ HDL cholesterolu je pozitivním ukazatelem. Pokud nejsou výsledky příznivé, tak vám možná nechá lékař dále vyšetřit i apolipoprotein A-I (Apo A-I, Apo A), který je součástí HDL cholesterolu, a apolipoprotein B (Apo B), který je hlavní složkou „zlého“ LDL cholesterolu a také „špatného“ VLDL cholesterolu.

Co prozradí, že vás trápí…

… játra

Nesete si špatné výsledky se zkratkami ALT, AST, ALP a GGT (neboli GMT)? Pak lékaře zajímá, jak zdravá jsou vaše játra. Tyto čtyři zkratky nejsou nic jiného než enzymy, které v játrech vznikají a signalizují jejich kondici.

Nejpřesnějším ukazatelem stavu jater jsou enzymy ALT a AST. Enzym GGT už nereaguje zvýšenými hodnotami pouze na jaterní potíže, ale také na onemocnění slinivky nebo nadměrnou konzumaci alkoholu. Enzym ALP může zase signalizovat různá onemocnění kostí.

Dalším parametrem, který se dá měřit, je množství barviva bilirubinu (BIL). S tím mívají zkušenosti žlučníkáři, neboť hodnoty bilirubinu narůstají při akutních potížích se žlučovými kameny a pískem. Signalizují i záněty, a to jak žlučových cest, tak jater, takže vyloučená není ani virová žloutenka.

… ledviny

Zatímco na špatný stav jater ukazují zvýšené hodnoty enzymů, u ledvin je to nárůst odpadních látek, které filtrují z krve. To znamená močoviny (Urea), kreatininu (Krea) a kyseliny močové (KM). Pro přesnost se vyšetřují zároveň v moči i krevním séru.

Někdy nemusí jít o nemoc, ale také o rizikový sportovní nebo hubnoucí jídelníček s množstvím proteinových tyčinek a nápojů. Jejich metabolismus zatěžuje ledviny a projeví se zvýšenou koncentrací močoviny.

Vyšší hladina kyseliny močové zase může kromě vlastního onemocnění ledvin ukazovat na dnu, bolestivé onemocnění postihující především klouby.

O kondici ledvin se ale lékař leccos dozví i vyšetřením iontů (neboli elektrolytů) z krve. Při selhání ledvin se zvyšuje hladina draslíku (Kalium, K) a naopak klesá množství sodíku (Natrium, Na). Špatným signálem, který značí onemocnění ledvin, je také pokles chloridů (Cl) a vápníku (Kalcium, Ca).

Na druhou stranu však ionty mohou rozkolísat i jiné zdravotní potíže, dokonce i banální průjem a zvracení. Takový výkyv bývá samozřejmě jen krátkodobý. Při déletrvajícím nadbytku nebo naopak snížené koncentraci iontů se příčina hledá především mezi endokrinologickými poruchami.

Užitečné ale může být i zkontrolovat, jaké léky přesně užíváte, protože u některých může být výkyv iontů nežádoucím účinkem.

… cukrovka

Základem je samozřejmě prosté měření hladiny glukózy (Glu), vedle toho se ale používají i podrobnější testy. Patří mezi ně vyšetření známé pod zkratkou OGTT neboli orální glukózový toleranční test. Co to znamená?

Nejprve vám změří hladinu glukózy nalačno, pak dostanete nápoj s větším množství cukru a za jednu až dvě hodiny následuje další měření. To ukáže, jak je vaše slinivka schopná si poradit s náhlou vysokou zátěží cukru a zda tělo správně reaguje na inzulín.

U nově diagnostikovaných diabetiků je třeba rozlišit, zda trpí nevratným poškozením tvorby inzulínu či zda jejich slinivka vytváří inzulínu nadbytek, ale buňky přestávají být citlivé, tedy cukrovkou 1. nebo 2. typu.

K tomu slouží stanovení hladiny C-peptidu (Cpep). V krvi diabetiků se běžně vyšetřuje i glykovaný hemoglobin (HbA1c, glHb). Pokud trpíte cukrovkou, tak se možná výsledku tohoto vyšetření obáváte, protože lékaři prozradí, jak vaše tělo reaguje na léčbu a jestli skutečně dodržujete dietu.

Glykovaný hemoglobin totiž ukazuje, jak často za posledních zhruba 6 týdnů byla hladina glukózy v krvi příliš vysoká.

… zánět

Pokud se necítíte dobře, může vám praktik nechat změřit hladinu C-reaktivního proteinu (CRP). Je to šikovné vyšetření při počínajících infekcích, které rozliší virózu od bakteriálního zánětu. Řada praktických i dětských lékařů ho proto provádí přímo v ordinaci.

Při vysoké hodnotě CRP nejspíš dostanete recept na antibiotika. Vyšetření však není jednoznačné, vyšší CRP se objevuje i u různých autoimunitních a nádorových onemocnění, také při infarktu a u akutního zánětu slinivky.

Podobným, ale přesnějším parametrem než CRP je prokalcitonin (PCT), který dovede lékaři spíš napovědět, zda máte infekci, na niž je třeba nasadit antibiotika. Tradiční a běžně známé vyšetření sedimentace (FW), které může také ukázat na bakteriální infekci, je dnes už na ústupu.

Sedimentace se totiž zvyšuje také s věkem, v těhotenství, při anémii a u celé řady chorob. Proto se v současnosti dává přednost CRP.

Pro potvrzení zánětu v těle existují i další vyšetření jako měření hladiny celkové bílkoviny (CB) a revmatoidního faktoru (RF), tyto parametry však stoupají i u mnoha dalších nemocí.

… žloutenka

Na výsledku z laboratoře vás mohou překvapit protilátky proti žloutenkám, zvlášť když se cítíte dobře a tuto nemoc jste ani v minulosti neprodělali. Nepropadejte panice, ve většině případů se jedná o protilátky vytvořené po očkování proti žloutence.

Ve zkratkách laboratorních zpráv najdete výraz „anti“ označující protilátky a konkrétní kódy pro jednotlivé typy žloutenky – HAV (hepatitida A), HB nebo HBV (hepatitida B) a HCV (hepatitida C). Po očkování proti žloutenkám typu A a B budete mít tedy v krvi protilátky anti-HAV IgG a anti-HBs.

Ale pozor, ty se samozřejmě tvoří i při infekci, proto je potřeba zkontrolovat, jestli na ni neukazují také další protilátky. V případě akutní žloutenky typu A ve výsledcích narazíte na protilátky anti-HAV IgM. Při infekci hepatitidou B vám zase bude v krvi kolovat anti-HBe.

Proti žloutence typu C zatím není vakcína, a pokud tedy uvidíte ve výsledcích protilátky anti-HCV, tak to bohužel znamená, že jste se touto nemocí nakazili.

Autor: Kateřina Pavelcová