Egyptská civilizace vyspělostí zdaleka předstihla svou dobu a při svém objevení zcela odzbrojila moderní svět. Věděla nejen jak efektivně hospodařit, léčit a uctívat, ale také jak správně vybavit Čteme duši na onen svět..

Jeden z nejstarších strachů člověka je ten ze smrti. A ve starém Egyptě tomu nebylo jinak. Ke zmírnění celoživotních obav byly v běhu dějin sepisovány speciální svitky s magickými formulkami, jejichž úkolem bylo zajistit nebožtíkovi život věčný.

Stačilo jen nechat se s nimi pohřbít… Fungovalo to tisíce let a na další tisíce let byly svitky jen tajemným mementem minulosti.

Až v roce 1842 německý egyptolog Karl Richard Lepsius (1810–1884) změnil chápání egyptské spirituality poté, co publikoval sbírku starověkých pohřebních textů, známých jako „Kapitoly vycházející ze dne“. Neuvěřitelný soubor nazval Knihou mrtvých.

Odpověď na všechny otázky

Její hlavní úkol byl jasný a poměrně jednoduchý – poučit zemřelé, jak překonat veškerá nebezpečí spojená s posmrtným životem.

Svitky s formulkami však plnily také úlohu průvodce, který duši dokázal připravit na vše, co ji v jednotlivých fázích na „druhé straně“ mohlo čekat. Mít při sobě Knihu mrtvých bylo jako znát odpověď na všechny otázky ještě předtím, než budou položeny.

Místo pro všechny

V zemi pyramid se první papyrové svitky obdařené magií objevily společně s Novou říší. Z jejich moudrosti však mohli nejprve „žít“ pouze členové egyptské královské rodiny.

Teprve po několika dekádách byly upravené texty vykresleny také na rakvích bohatých Egypťanů. Nová epocha totiž posmrtný život vnímala jako stav, který by měl být přístupný všem, jež si mohou speciální – a zcela originální – poselství dovolit.

Co svitek, to originál vytvořený pro konkrétní potřeby jednotlivce. Méně gramotným „čtenářům“ hieroglyfů sloužily k pochopení textů hojné a barvité ilustrace.

Nepřetržitá kontrola

„Pravděpodobně nejdůležitější funkcí ‚Knihy mrtvých‘, kterou lze odvodit pouze z nepřímých důkazů, je to, že pomáhala zmírňovat obavy lidí z neznáma smrti,“ prohlásil Foy Scalf, humanista se zálibou ve starověké minulosti.

Dle jeho názoru se Egypťané nechávali mumifikovat a následně zdobili své rakve náboženskými texty z jediného důvodu – aby nad sebou i po smrti měli kontrolu.

Svoboda především

Hlavní linka celého příběhu se točí kolem volnosti duše. Díky speciálním formulkám by totiž získala neomezenou vstupenku do světa živých, do kterého by vstupovala vždy s prvními paprsky slunce. Naopak s těmi posledními by se vracela zpět, do svého nového domova.

Z jednotlivých textů lze však vyčíst obavu, aby byla brána do podsvětí vždy otevřena pro návrat. V případě, že by tomu tak nebylo, a duše by musela zůstat ve světě mrtvých, měli Egypťané poměrně konkrétní představu o pobytu v Usirově říši.

Nebožtík by byl naplno zaměstnán prací zemědělce, avšak s tím rozdílem, že nyní by byla práce snadnější a úroda bohatší, čímž by měl navždy zajištěn dostatek jídla a pití.

Verze pro všechny

Jedincům, kteří si Knihu mrtvých nemohli dovolit, byla vybraná poselství při odchodu na „druhý břeh“ předčítána. „V situaci, kdybyste nebyli se svitkem pohřbeni, mohli vám ho najatí kněží nebo rodinní příslušníci recitovat během pohřbu nebo při návštěvě hrobky,“ uvedla kurátorka egyptské a núbijské sbírky v Národním muzeu v Nizozemsku, Lara Weissová.

Jednotlivá kouzla však mohla být užívána i v průběhu života. „Většina kouzel je o transformaci a transcendentním zážitku. Jedinci proto mohli zaklínadla využívat, aby překonali nástrahy každodenního života,“ dodal Scalf.

Více se dočtete v novém čísle 3/2023!