Trojici kryptologů se podařilo zjistit, že dopisy, o kterých se historikové domnívali, že pocházely z Itálie 16. století, ve skutečnosti napsala skotská královna Marie Stuartovna v době, kdy byla vězněna anglickou královnou Alžbětou I..

Marie Stuartovna (1542–1587) vládla Skotsku mezi roky 1542 až 1567. Po smrti Marie I. Tudorovny, dcery Jindřicha VIII., neuznala za právoplatnou anglickou královnu Alžbětu I., svoji tetu z druhého kolene, protože byla narozená v manželství, které bylo později vyhlášeno za nelegitimní.

Poté, co se Marie Stuartovna stala francouzskou královnou, doufala, že získá i anglický trůn, jakožto pravnučka anglického krále Jindřicha VII. Jako potenciální hrozbu ji proto Alžběta nechala internovat, a to na dlouhých 19 let, aby neohrožovala její nástupnictví.

Roku 1587 pak nechali rádcové královny Alžběty skotskou královnu popravit, na základě obvinění z podpory katolické opozice a usilování o život anglické královny. Marie Stuartovna v zajetí rozhodně nezahálela, udržovala pravidelnou korespondenci se spojenci a snažila se naverbovat posily, aby ji z vězení osvobodily.

Sbírka 57 tajných dopisů, které Marie napsala francouzskému velvyslanci v Anglii mezi roky 1578 až 1584, byla psána ve složitém kódu. Většina jich byla uchována v Bibliothèque Nationale de France v Paříži, a to ve velkém souboru neoznačených zašifrovaných dokumentů.

Historická šifra rozluštěna!

Na jejich rozluštění se podíleli George Lasry, počítačový vědec a kryptograf z Francie; Norbert Biermann, klavírista a profesor hudby z Německa; a Satoshi Tomokiyo, fyzik a odborník na patenty z Japonska.

Tento multidisciplinární tým spolupracoval 10 let na hledání a luštění historických šifer, Lasry se dokonce podílel na projektu DECRYPT, který digitalizuje, přepisuje a identifikuje historické šifry. Jakmile začali tito muži pracovat s dopisy, zjistili, že byly napsány pomocí francouzštiny.

Tým v nich rozklíčoval slovesa a přídavná jména v ženském tvaru, zmínky o zajetí a zejména příjmení Walsingham. Sir Francis Walsingham byl sekretářem a špionem královny Alžběty I. Tyto indicie analytiky přivedly na myšlenku, že se jim zřejmě podařilo najít dopisy Marie Stuartovny, které byly po staletí považovány za ztracené.

„Skotská královna Marie po sobě zanechala rozsáhlou sbírku dopisů, které jsou nyní uloženy v různých archivech,“ uvedl George Lasry. A pokračuje: „V těchto sbírkách však některé dopisy chyběly, například ty, na které se odkazovalo v jiných dopisech, ale nikde se nenašly.

Dopisy, které jsme rozluštili, jsou tak s největší pravděpodobností součástí této ztracené tajné korespondence.“.

Strašné podmínky, chatrné zdraví i strach o syna

Nyní rozluštěný materiál, který má asi 50 000 slov vrhá nové světlo na čas, který Marie strávila v zajetí. Svědčí o její tajné komunikaci s Michelem de Castelnau (1520–1592), francouzským velvyslancem v Anglii, která započala již v roce 1578. Velvyslanec přeposílal dopisy od Marie jejím spojencům ve Francii.

Nebylo to ovšem tak jednoduché, protože Alžbětin důvěrník Walsingham Marii špehoval a podařilo se mu zachytit některé její dopisy prostřednictvím špiona na francouzské ambasádě, proto lze některé z dopisů nalézt také v britských archivech.

Marie si ve svých dopisech stěžovala na podmínky svého zajetí a na své špatné zdraví. Trápilo ji, že jednání s Alžbětou I. o jejím propuštění neprobíhala zdárně. Jasně vyjádřila také svůj odpor k Walshighamovi a vylíčila i to, jak se pokusila podplatit královniny úředníky.

V dopisech je patrná i úzkost, kterou cítila, když byl v srpnu 1582 unesen její syn, pozdější anglický král Jakub I.

K dešifrování dopisů použil výzkumný tým počítačový algoritmus, který umožnil přečíst asi 30 % textu. Následně odborníci ručně analyzovali jednotlivé symboly a metodou pokus-omyl se snažili odhadnout jejich význam za pomoci lingvistické a kontextové analýzy.

Jak líčí Lasry: „Prolomení kódu nebylo snadné, trvalo to vždy docela dlouho, než se konečně odloupla další vrstva ‚cibule‘.“.