Podivných dutých, kovových dvanáctistěnů s velkými otvory v každé ze stran a čepy v každém rohu, pocházejících z dob římské říše, bylo po celé Evropě nalezeno mnoho. Nikdo však netuší, k čemu tyto záhadné předměty sloužily..

Nejnovější fragment římského dvanáctistěnu byl nedávno objeven v Belgii poblíž městečka Kortessem, jeho stáří je odhadováno na 1 600 let. Během posledních 200 let bylo podobných předmětů odhaleno zhruba 120, a to na území Velké Británii, Belgie, Nizozemska, Francie, Německa, Rakouska a Švýcarska.

První byl objeven v Anglii v 18. století. Jedná se o dvanáctistranné geometrické skořepiny z litého kovu zhruba o velikosti baseballových míčků s různě velkými otvory ve stěnách a kulatými čepy v každém rohu.

Dvanáctistěn s neznámým účelem

Většinou se jedná o fragmenty, první celý zachovalý dvanáctistěn z bronzu byl nalezen poblíž starověkých římských hradeb města Tongeren v Belgii v roce 1939. Hmotnosti a velikosti jednotlivých předmětů se liší, jejich průměr se pohybuje od 4 do 11 centimetrů.

Nalezeny byly ve vrstvách půdy, které se datují do období mezi prvním a pátým stoletím našeho letopočtu. Zatím se však nikomu nepodařilo objasnit, k čemu tyto záhadné předměty sloužily, nikdy o nich nebyl nalezen žádný písemný záznam, nicméně hypotéz o jejich účelu vzniklo hned několik.

Zpočátku byly tyto dvanáctistěny popisovány jako hlavy palcátů a považovány za součást zbraní římských vojáků. Dále byly pokládány za nástroj pro určení správného času pro sázení obilí, případně za předměty pro hraní her a zábavu.

Jiní odborníci je považovali za nástroje pro měření vzdálenosti, ačkoliv se na nich nenacházely žádné značky, pro správný dostřel římského dělostřelectva. Další je pak měli za vzor pro pletení římských rukavic.

Sloužily k předpovídání budoucnosti?

Guido Creemers, kurátor Galsko-římského muzea v belgickém Tongerenu, kde bude nově nalezený fragment vystaven hned vedle celého dvanáctistěnu, pocházejícího z roku 1939, přichází ještě s jiným vysvětlením účelu těchto záhadných geometrických útvarů.

Říká: „Je možné, že byly tajně používány pro magické účely, zejména pro věštění a předpovídání budoucnosti. To bylo v římských dobách velice populární, ale později zakázané křesťanstvím.“ A dodává: „Tyto činnosti nebyly povoleny a tresty byly přísné. To je možná důvod, proč nenacházíme žádné písemné zdroje.“.

Tibor Grüll, historik z Pécské univerzity v Maďarsku, je dalším odborníkem, který se studiem římských dvanáctistěnů zabýval. Ten poukazuje na fakt, že tyto záhadné předměty byly nalezeny pouze v severozápadních oblastech římské říše, většina navíc na pohřebištích.

To podle něj naznačuje, že k jejich kultu či magickému využití docházelo v galsko-římské oblasti, části pozdější římské říše, která byla ovlivněná Galy nebo Kelty.

Úmyslně ničené magické předměty

Nově nalezený fragment by mohl vnést světlo do využívání těchto záhadných dvanáctistěnů. Většina dříve nalezených byla totiž objevena v soukromých nebo muzejních sbírkách, takže jejich přesný archeologický kontext není znám.

Oproti tomu místo nálezu posledního fragmentu je dobře zdokumentováno. Následné archeologické výzkumy navíc v místě objevily i zbytky nástěnných maleb, což naznačuje, že mohlo jít o římskou vilu. Časté nálezy fragmentů dvanáctistěnů pak naznačují, že mohly být tyto předměty rozbíjeny úmyslně, možná během závěrečného rituálu.