Zkamenělé úlomky kostry předchůdce dnešních ptáků pomohly vyvrátit jednu z nejdéle tradovaných domněnek o jejich původu. Vědci z Univerzity v Cambridgi a muzea v Maastrichtu zjistili, že jeden z klíčových znaků, který charakterizuje 99 % moderních ptáků – pohyblivý zobák – se u nich vyvinul už před masovým vymíráním, které před 66 miliony let vyhubilo dinosaury..

Více než sto let se přitom předpokládalo, že pohyblivý zobák se u ptáků vyvinul až po vyhynutí dinosaurů. Pomocí techniky počítačové tomografie však tým prozkoumal kosti z patra nového druhu velkého starověkého ptáka, kterého pojmenoval Janavis finalidens.

Žil na samém konci doby dinosaurů a byl jedním z posledních ozubených ptáků, kteří kdy žili. Uspořádání kostí jeho patra ukazuje, měl pohyblivý, obratný zobák, téměř k nerozeznání od většiny moderních ptáků.

Huxley se mýlil

Každý ze zhruba 11 000 druhů ptáků, kteří dnes žijí na Zemi, je zařazen do jedné ze dvou základních skupin podle uspořádání patrových kostí. Pštrosi, emu a jejich příbuzní jsou řazeni do skupiny paleognátů, což znamená, že podobně jako u člověka jsou jejich patrové kosti srostlé v jeden celek.

Všechny ostatní skupiny ptáků se řadí mezi neognáty, což znamená, že jejich patrové kosti jsou spojeny pohyblivým kloubem. Díky tomu je jejich zobák mnohem obratnější, což jim pomáhá při stavbě hnízda, péči o tělo, shánění potravy a obraně.

Tyto dvě skupiny původně klasifikoval Thomas Huxley. Vycházel z předpokladu, že „starobylé“ uspořádání čelistí bylo původním stavem moderních ptáků a „moderní“ čelisti vznikly později.

„Tento předpoklad byl od té doby považován za daný,“ řekl o tom hlavní autor přelomové studie Daniel Field. „Hlavním důvodem, proč tento předpoklad přetrval, je, že jsme neměli k dispozici žádné dobře zachované fosilní ptačí čelisti z období, kdy vznikli moderní ptáci.“.

Posun v chápání evoluce

To se ovšem změnilo poté, co byla detailně prozkoumána část lebky tohoto nového druhu.

„Evoluce neprobíhá přímočaře,“ řekl Field. „Tato fosilie ukazuje, že pohyblivý zobák, o kterém jsme si vždy mysleli, že se vyvinul až po vzniku moderních ptáků, se ve skutečnosti vyvinul dříve. V našich předpokladech o tom, jak se vyvinula lebka moderních ptáků, jsme byli více než sto let úplně na omylu.“.

Vědci tvrdí, že tento objev sice neznamená, že je třeba předělat celý dnes známý rodokmen ptáků, ale úplně mění naše chápání jejich klíčového evolučního znaku.