Pokojové rostliny měly dlouhá léta pověst fotosyntetických organismů zlepšujících klima v uzavřeném prostoru. Z piedestalu výkonných čističek vzduchu je však nakonec srazili sami vědci….

Jeden květinový list vytvoří za hodinu v průměru 5 ml kyslíku, za celý den jde o množství srovnatelné s 2,4 litry kyslíku. Na vyčištění vzduchu v celé místnosti je to však podle Michaela Waringa z Drexelovy univerzity ve Filadelfii málo – otevřené okno zkrátka nic nenahradí.

Poznatek z Filadelfie

Kvalita vnitřního ovzduší se stala prioritou zejména v první vlně pandemie covidu-19. Podle Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) tráví až 90 % Američanů svůj čas uvnitř budov, kde mohou být úrovně znečišťujících látek až pětkrát vyšší než je tomu na volném prostranství.

„Rostliny jsou skvělé, ale nečistí vzduch v místnostech dostatečně rychle na to, aby to mělo na kvalitu ovzduší ve vašich domovech či kancelářích vliv,“ uvedl Waring. Své prohlášení opřel o výzkum, který provedl s kolegou Bryanem Cummingsem.

V jeho rámci prošla dvojice veškeré studie provedené za posledních 30 let. Výsledkem byl poznatek, že běžné a pravidelné větrání snižuje obsah těkavých organických látek ve vzduchu v místnostech mnohem rychleji.

Jaká je míra čistoty?

Pozornost tandem soustředil nejen na schopnost květin pohlcovat chemikálie, ale zejména na rychlost celkového procesu. Aby Waring přesně stanovil, jak mohou rostliny interagovat v domácím prostředí, vypočítal pro každou z nich míru dodávky čistého vzduchu, tzv.

„Clean Air Delivery Rate“ (CAD) – ta uvádí, za jak dlouho se daný prostor vyčistí od kouře, prachu nebo pylu. Obecně však platí, že čím vyšší hodnotu CADR má, tím je čištění vzduchu v místnosti rychlejší.

Desítky až tisíce!

První krok výzkumu byl tedy jasný – zjistit, kolik je rostlina schopná vyčistit vzduchu. Následoval krok číslo dvě, ve kterém vědci přepočetli, kolik flóry by bylo nutné do interiéru umístit, aby došlo ke stejnému efektu jako při otevřeném oknu.

A výsledek nebyl nijak uspokojivý. Na každý metr čtvereční by bylo třeba umístit 10–1000 rostlin, což je do jedné domácnosti neuskutečnitelné. „Ačkoli rostliny odstraňují těkavé organické látky, činí tak neuvěřitelně pomalu, že nemohou konkurovat mechanismům výměny vzduchu, které již v budovách probíhají,“ uvedl Waring.

Nádech, výdech…

Ke stejnému závěru došla také analýza zveřejněná na počátku prosince roku 2019. Ta svět obeznámila se skutečností, že jedna pokojová rostlina je schopná „vyčistit“ v průměru 23 litrů vzduchu za hodinu, což je žalostně málo.

Člověk v klidovém „režimu“ potřebuje půl litru vzduchu na jeden nádech, přičemž běžná dechová frekvence se pohybuje zhruba mezi 12–16 nádechy za minutu. Podtrženo a sečteno během jedné minuty člověk vydechne i vdechne několik litrů vzduchu, v přepočtu na hodiny jde o stovky litrů.

V případě maximální zátěže lze hovořit o vdechu a výdechu až 200 litrů vzduchu… A na takovou filtraci pár rostlinek v domácnosti jednoduše nestačí.

#1989

Samotná myšlenka na využití rostlin k očistě ovzduší v uzavřených prostorách zaklíčila před více než 30 lety v nitru Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). V roce 1989 agentura zveřejnila studii Billa Wolvertona, ve které se odborník rozhodl najít odpověď na otázku, jak vytvořit posádkám v kosmických lodích co nejideálnější podmínky pro každodenní fungování.

A rostliny se v té době ukázaly jako efektivní řešení. Ve snaze potvrdit sepsané domněnky prozkoumali Američané 12 druhů pokojovek. Za všechny můžeme uvést fíkus drobnolistý (Ficus benjamina), břečťan (Hedera), tchynin jazyk (Sansevieria) nebo chryzantému (Chrysanthemum).

Chemický souboj

Důraz byl kladen především na účinné pohlcování vybraných chemických látek. Konkrétně vědci testovali záchyt trichloretylenu, formaldehydu a karcinogenního benzenu. Prvně jmenovaný se nejčastěji vyskytuje v barvách a lacích, zatímco formaldehyd v papírových sáčcích a syntetických tkaninách.

V případě benzenu hovoříme o tabákovém kouři či barvivech. Ve vysokých koncentracích mohou výše zmíněné látky způsobovat závratě a bolesti hlavy, ale také podráždění sliznic v nosu či ústech. Při požití není vyloučeno ani poškození jater.

Finální resumé proto předčilo veškeré očekávání. Jednotlivé pokusy totiž prokázaly, že pokojové rostliny disponují schopností odstraňovat z ovzduší plynné chemikálie – co rostlina, to specifická látka, jíž zvládne odfiltrovat.

Laboratoř není domácnost

Podle Waringa však mělo testování jedno veliké „ale“. Povětšinou k němu totiž docházelo v laboratorním prostředí, jež má k podmínkám panujícím v bytech či kancelářích daleko. „Typické pro tyto studie je, že pokojovou rostlinu dali do uzavřené komory – často o objemu pouhého jednoho krychlového metru či dokonce menším –, do které vpustili jedinou těkavou organickou látku,“ uvedli. Rozpad částic následně odborníci pozorovali klidně několik hodin i dní.

Palec nahoru

I přes poměrně (ne)příznivé výsledky není podle filadelfských odborníků nutné pokojovky ihned zavrhovat. Když už nic jiného, tak jejich přítomnost může alespoň značně zlepšit náladu, či přispět k lepší produktivitě práce.

„Navíc jsou udržitelné, obnovitelné a ve srovnání s moderními filtračními technologiemi vyžadují menší údržbu,“ uvedli vědci pro časopis Journal of Exposure Science and Environmental Epidemiology. Navíc díky složitému biochemickému procesu zvanému fotosyntéza uvolňují do okolního do prostředí kyslík a odebírají oxid uhličitý, byť v minimálním množství.