Obecně se dnes považuje za nejpravděpodobnější, že dinosaury před 66 miliony let vyhubil dopad asteroidu Chicxulub do oblasti dnešního poloostrova Yucatán a Mexického zálivu. Objevují se však další teorie, pokoušející se vysvětlil zánik těchto tvorů.

Teorie o asteroidu je však nejznámější. Pokud je pravdivá, co se dělo minuty, hodiny a dny po zničujícím dopadu tohoto tělesa na náš povrch?.

Vědci dnes odhadují jeho průměr na 10 až 15 kilometrů. Podle studie, kterou v roce 2020 publikoval profesor Gareth Collins z Královské univerzity v Londýně, dopadl na povrch naší planety pod strmým úhlem až 60 stupňů.

Paradoxem je, že v kráteru samotném se na dlouhou dobu vytvořily vhodné podmínky pro hydrotermální bakteriální život. Dnes se odhaduje, že na dně kráteru přetrvaly teploty mezi 300 až 400 stupni Celsia po následujících více než sto let a v celém kráteru vzniklo jezero s teplotou vody až 70 stupňů, kde se skvěle dařilo mikroskopickým organismům uzpůsobeným na tyto extrémní podmínky, a to podle některých odhadů až na 2,5 milionu let.

Katastrofa na povrchu

Na povrchu to však vypadalo zcela jinak. Všechno, co se nedokázalo schovat do nor, jeskyní nebo do vody, bylo odsouzeno k záhubě. Důvodem byla vlna rozžhaveného vzduchu, která zasáhla celou planetu. Způsobily ji vyvržené částečky hmoty z místa dopadu, které se začaly rozpálené vracet do atmosféry a na dobu několika minut až hodin zahřály povrch planety až na 260 stupňů.

Většina suchozemského života mohla tedy teoreticky vyhynout už do několika hodin po dopadu asteroidu. A co nezničily požáry, spláchla globální vlna tsunami, která měla podle počítačových simulací výšku až 4,5 kilometru.

Byla tak silná, že zpřeházela celé vrstvy sedimentů a důkazy o její ničivé síle byly nalezeny až na Novém Zélandu, více než 7500 kilometrů od místa dopadu. Tuto vzdálenost překonala odhadem za pouhé dva dny.

Kyselé deště a sopečná tma

Co nezahubil oheň a voda, to dokonaly události následujících dní, týdnů, měsíců a v některých případech i celých let. Hornina, která se při dopadu vypařila, do atmosféry vyvrhla podle odhadů vědců přibližně 325 miliard tun síry.

Ta se postupně vysrážela v kyselé deště, které dopadaly na povrch planety a ničily všechno, co uniklo plamenům a záplavě. Zejména život v řekách a oceánech.

Materiál vyvržený do atmosféry vytvořil kolem planety rubáš, který zcela zastínil slunce a ponořil planetu do nekonečné noci a poté do impaktní zimy. Podle odhadů mohla tma trvat 18 měsíců a globální zima až deset let.

Totální zkáza

Tohle všechno dohromady způsobilo významné narušení potravního řetězce od samých základů. Zmizela většina rostlin a téměř okamžitě začali vymírat živočichové, kteří na nich byli závislí. Masožravcům se nějakou dobu dařilo dobře, ale jakmile zdroje potravy došly, začali vymírat také.

Vědci dnes odhadují, že vymírání postihlo až 70 procent všech druhů, které tou dobou Zemi obývaly. Kromě všech dinosaurů, kteří jsou patrně nejznámějšími obětmi, vymřela velká skupina mořských bezobratlých a podstatná část savců.

Přežilo jich však dost na to, aby zaujali místo po dinosaurech a postupně se vyvinuli v dominantní formu života. Studie z roku 2018 naznačuje, že vyhynuly také téměř všechny stromové druhy tehdejších ptáků.

Naopak ptáci hnízdící na zemi a velká část ryb, obojživelníků a suchozemských plazů přežila.