Domů     Historie
Ztracené zlato Inků: Archeologická výzva 21. století

Rok 1553 byl pro Inky krvavý. Přišli nejen o svého vůdce, ale také o skoro 6000 kilogramů zlata. Někde hluboko v mlze zahaleném pohoří se však nachází bohatství mnohem větší…

V minulosti měla Incká říše pověst nejmocnějšího státu Jižní Ameriky. V jejím nitru se rýžovalo zlato, vzkvétalo zemědělství, dařilo se umění. Dokud k jeho branám nepřipluli horliví Španělé vedení konkvistadorem Franciscem Pizarrem (1478–1541) s jediným cílem… loupit a ničit.

Ačkoli mnoho cenných předmětů bylo roztaveno a nenávratně zničeno, archeologové po bájném inckém pokladu nepřestávají pátrat. Stane se jeho nalezení archeologickou senzací 21. století?

O krok napřed

Inkové se do dějin zapsali jako civilizace, která zcela předstihla svou dobu. A to nejen pro uchvacující architekturu, ale především pro fascinující rozvoj zemědělství. Zejména díky funkci agronomů se jednotlivým plodinám vždy podařilo najít nejvhodnější místo pro jejich prospěch.

reklama

Jako první na světě Inkové pěstovali nejen brambory, napříč říší nešlo přehlédnout ani úrodná kukuřičná pole. Podobně systematické obdělávání půdy se v Evropě podařilo teprve v 50. letech 20. století.

Jde to i bez peněz

O to podivnější se jeví skutečnost, že Inkové neznali obchod, natož jakékoli peníze nebo tržiště. „Pokud se objevila nějaká komodita, která v Incké říši nebyla dostupná, zakládaly se kolonie, které ji měly do centra dodávat.

S cizinci se občas obchodovalo, jako prostředek směny pak fungovalo zlato,“ uvedl renomovaný historik Gordon Francis McEwans (*1951). Drahé kovy našly využití zejména při zdobení chrámů, paláců, stejně tak byly hojně užívány k tvorbě osobních šperků.

Zdroj: Wikimedia Commons

Oáza zlata a hojnosti

Ačkoli starověký lid žijící na území jižní Ameriky neuměl zpracovávat železo, jelikož k jeho roztavení byly potřeba skutečně vysoké teploty, se zlatem to byla jiná pohádka. V očích Inků se jednalo o symbol božství a moci, u kterého záleželo především na zpracování.

reklama

Jeho nálezy navíc nebyly ničím výjimečným, nejčastěji se zlaté kamínky a valouny objevovaly po záplavových deštích. Místní proto tuto hojnost přisuzovali štědrosti Matky Země Pachamamy. A že se jejich modla činila o tom nebylo pochyb.

Mnoho chrámů bylo pobito zlatými pláty, ve městech se ve slunečním svitu „koupaly“ sochy v nadživotní velikosti. Jen císař Atahualpa vlastnil přenosný trůn z 15karátového zlata, jehož váha je odhadována na 183 liber, což odpovídá zhruba 83 kilogramům.

Zdroj: Wikimedia Commons

Krvavé zlato

Jak bylo pro Inky zlato kovem zcela běžným, pro Španěly se jednalo o kořist, která vzbuzovala jejich zájem. A pro kterou byli ochotni prolít krev. Původní obyvatele masakrovali a zotročovali, o kus zlata byli ochotni se pobít dokonce mezi sebou.

reklama

O úspěchu a zdecimování Incké říše rozhodla především skutečnost, že zatímco Španělé žili naplno v době „technologického“ rozmachu, Inkové vývojově „zastydli“ v době bronzové. Za svou hlavní zbraň považovali dřevěné kyje či bronzové sekyry, které se ocelovým mečům a střelným zbraním nemohly rovnat.

Tou nejdrtivější zbraní Evropanů ale byly neštovice, se kterou se Inkové nikdy před tím nesetkali, a tudíž neměli přirozené protilátky.

A šup do Španěl

Po smrti císaře, který se nepřítele snažil místním bohatstvím uplatit, se podařilo Španělům ukořistit jmění sestávající z 13 000 liber (5900 kg) 22 karátového zlata, stříbra bylo napočítáno dvakrát tolik.

To vše si rozdělilo 160 původních konkvistadorů. Dvacet procent veškeré kořisti putovalo španělskému králi Karlovi V. (1500–1558). O převoz jednoho z nejcennějších pokladů se postaral druhý nejmocnější muž výpravy, Hernando Pizarro (1504–1578).

Většina zlata a stříbra byla však před převozem roztavena, pouze nejkrásnější kovy putovaly do Španělska zcela neporušené. Posléze byly k vidění na několika výstavách, než je postihl stejně „žhavý“ osud.

Kauza Valverde

Kam se ovšem poděla nejcennější ukázka ručních prací a jeden z nejžádanějších pokladů světa? Podle jedné z nejskloňovanějších verzí jej ukryl incký generál Ruminahui v jedné z jeskyní hluboko v pohoří Llanganatis.

Ani po svém zajetí a bolestivém mučení však přesné umístění neprozradil. Poté historie o pokladu zhruba půl století zarputile mlčí. Teprve v průběhu života jistého Španěla Valverdeho se o pokladu začalo mluvit znovu.

Muž se totiž nechal slyšet, že po svatbě s dcerou vesnického kněze přišel k nesmírnému bohatství. Třístránkovou mapu k pokladu a další podrobné informace, mezi dobrodruhy známou jako „Valverde’s Guide“ však stvořil až na smrtelné posteli zpět v rodném Španělsku. A ještě za čerstva ji nechat doručit samotnému králi.

reklama
Související články
Střední Ameriku vojensky, kulturně i technologicky ovládali po 1200 let, dokud je nepřemohlo úmorné sucho. V období největšího rozmachu položili základy oborů astronomie, matematiky i stavitelství, čímž pomyslnou studnici vědomostí naplnili doslova po okraj. A současní vědci z ní pijí dosud… Jejich znalosti zdaleka předčily dobu i největší kapacity astronomie v čele s Mikulášem Koperníkem […]
V roce 2016 byl na izraelském archeologickém nalezišti Tel Lachish, nacházejícím se jižně od Tel Avivu, objeven hřeben na vlasy. Nyní se na něm podařilo rozluštit nápis brojící proti vším. Kdo se jím česal? Území širší Palestiny a Izraele bylo v době bronzové, mezi roky 3500 a 1150 př. n. l., označováno jako Kanaán. Název […]
Škrkavky, roupi či nedejbože tasemnice rozhodně na žebříčku popularity nestojí na nejvyšších příčkách. Ba právě naopak, koneckonců, kdo by miloval parazity. Ale i tito tvorové jsou součástí živočišné říše a lidstvo už doprovázejí velmi dlouho. Hlístice, kam patří roup nebo škrkavka, stejně jako ploštěnci, ke kterým náleží tasemnice, jsou evolučně jedny z nejstarších organismů. Čile […]
V roce 2017 byla u malé vesnice Kladina na Pardubicku nalezena bohatě zdobená bronzová situla, vysoká nádoba ve tvaru vědra, kterou odborníci datují do pozdní doby bronzové, zhruba 800 let před naším letopočtem. Nyní zjistili, že se v ní pravděpodobně vyrábělo bylinné pivo. Pokud je to pravda, jednalo by se o nejstarší kdy nalezený důkaz o přípravě […]
Vědci z anglické University of Warwick smíchali dohromady ingredience na oční mast z 9. století a zkoumali, zda je účinná proti původcům ječného zrna. Zjistili, že je opravdu zabíjí! Zvyšující se odolnost bakterií vůči antibiotikům přidělává vrásky na čele nejen lékařům, ale i vědcům, kteří se snaží nalézt antimikrobiální látky, jež by tyto parazity účinně […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz