Patří k největším orgánům lidského těla. Je jako sofistikovaný stroj, který se chrání, opravuje i obnovuje. Jen každou minutu ztratíme až 40 000 odumřelých buněk.

Na první pohled ztělesňuje masitou pokrývku, díky které člověk vypadá reprezentativně. Její úděl a schopnosti jsou však mnohem zajímavější. Kůže totiž patří k největším orgánům lidského těla, který si pro sebe zabírá 7 % z celkové váhy.

Bez ní by veškeré receptory a nervy zůstaly obnažené a „blikaly“ silněji než neony v Las Vegas. Zároveň plní funkci voděodolného štítu, který nás chrání před teplotními výkyvy, škodlivými organismy i slunečním zářením.

Zdroj fascinace

Pro vědce představuje kůže jeden z nejvíce fascinujících orgánů, jehož výkonnost je nezměrná. Je totiž doslova napakovaná senzory a nervovými zakončeními, díky kterým může být mozek v neustálém kontaktu se světem.

Sama se opravuje, a nikdy neselže. Britský lékař působící na Oxford University Hospitals a autor úspěšných publikací Monty Lyman, ji označil za „švýcarský nožík“ mezi orgány, jelikož disponuje rozličnými funkcemi, o kterých se jiným systémům lidského těla může jen „zdát“.

Vidím i slyším

Spletitý, ale velice důmyslný kožní systém v sobě ukrývá rychlé mechanoreceptory, pomalejší nervová vlákna, ale i neuvěřitelně citlivá volná nervová zakončení. Což kůži umožňuje zachytit nespočet vjemů, ať už se jedná o teplo, vibrace či bolest.

Dokonce se v jeho nitru ukrývá soubor nervových vláken, jehož úkolem je „specializovat“ se výhradně na pohlazení. Kromě hmatu, který byl po dlouhá léta označován za jediný smysl kožního systému, je možné jeho prostřednictvím vnímat i světlo.

A podle nejnovějších výzkumů také slyšet a cítit. V kůži se totiž nacházejí také receptory zvukových vln, čichové receptory a receptory hořké chuti.

Není dotek jako dotek

Jakmile se nás někdo dotkne, dotkne se zároveň i našeho mozku. Oba dva orgány jsou totiž vzájemně propojeny, po celý den i noc vedou nekonečné dialogy. Náš software nejenže veškeré informace přijímá a zpracovává, ale i vyhodnocuje.

Důvěrný přátelský dotek proto „označí“ zcela odlišně od letmého popošťouchnutí kupříkladu v obchodě či u lékaře. Podle týmu profesorky Sarah-Jayne Blakemoreové z University College London při jakémkoli pohybu prstů a končetin vytváří část mozku zvaná mozeček přesnou mentální projekci těchto pohybů.

Ihned poté vysílá jakýsi „stínový signál“ do senzorických oblastí mozku, čímž tlumí odpovídající vjemy. To znamená, že kůže může v případě důležitých dotyků – zejména při útoku – zůstat ve střehu.