Může se to zdát jako špatný vtip, ale lidstvo v posledních letech skutečně čelí zoufalému nedostatku písku, což by mohlo do budoucna způsobit ohromné problémy ve stavebnictví. Písek z pouštních oblastí je krajně nevhodný, a tak zoufale stoupá cena i poptávka.

To pochopitelně hraje do noty organizovanému zločinu, který s pískem začíná obchodovat podobně jako třeba se zbraněmi nebo s bílým masem.

Je zajímavou hrou osudu, že na nedostatek písku v určitých oblastech nejvýrazněji upozornila pandemie covidu-19, když se některým regionům nechtělo do výroby skleněných ampulek pro covidové vakcíny právě z toho důvodu, že neměli písku na rozdávání.

Neznamená to však, že by se jednalo o problém posledních let. „Písečná krize“ je tu s námi ve skutečnosti už dlouho, jen se o ní zase tak moc nemluvilo. A pokud se situace nezačne brzy řešit, bude se stavba nových budov komplikovat, zdržovat a zdražovat.

Zrnka, která chybí

Vypravme se na chvíli do sluncem zalité Dubaje ve Spojených arabských emirátech, kde jsou k vidění desítky a desítky úchvatných staveb různých tvarů, významů a velikostí. I mezi takovými ale s přehledem vyčnívá jedna skutečná dominanta – mrakodrap Burj Khalifa, který se se svými 828 metry může chlubit titulem nejvyšší stavby světa.

Jenže taková krása a velikost pochopitelně nejsou zadarmo. Na stavbu mrakodrapu se použilo ohromujících 330 000 krychlových metrů betonu, který se vyrábí především z písku. To už je samo o sobě solidní ukázkou zámožnosti objednavatele, který navíc není ve svém oboru sám.

Jen kousek od obřího mrakodrapu už se shlukují další jeřáby a stavby impozantních budov tam evidentně nebudou brát konce. Taková situace navíc není typická jenom pro Spojené arabské emiráty, ale prakticky pro celý vyspělý svět, který je hnán vidinou vylepšování a rozšiřování, aniž by si uvědomoval nebo uvědomovat chtěl, že vhodného písku nebezpečně ubývá.

Ukradli nám pláž!

Vážnost situace jenom podtrhují některé tragikomické příběhy ze světa. Jako dokonalé varování by nám kupříkladu mohl posloužit případ z roku 2008, když byla na Jamajce přes jedinou noc prakticky kompletně vykradena čtyřsetmetrová písečná pláž Coral Spring. Drzí pachatelé zkrátka odvezli z pobřeží 500 nákladních vozů bílého písku, aniž by si toho kdokoliv v okolí všiml.

Policie tím pádem neměla v ruce nic a celé vyšetřování skončilo nezdarem. Případ se stal cílem mnohých spekulací, ale ať už se s ukradeným pískem stalo cokoliv, zloději si určitě uvědomovali, že se jedná o zatraceně dobrý byznys.

Do budoucna se tak může stát, že budeme zrníčka písku bez mrknutí oka přirovnávat například ke zlatu. „Písek je základem naší moderní společnosti,“ dodává Aurora Torresová z Německého střediska pro integrativní výzkum biodiverzity (iDiv).

Právě ona spadá mezi aktivní vědce, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají a snaží se šířit osvětu mezi lidmi. Vědkyně, která má za sebou mimo jiné i loňský výzkum důsledků těžby písku na ekosystémy, je přesvědčena, že si lidé možné důsledky nedostatku písku neuvědomují a že je tedy nanejvýš dobrou zprávou alespoň jistá míra procitnutí mezi mezinárodními organizacemi, které pak osvětu snáze šíří mezi běžné lidi.

Pokračování článku v aktuálním (říjnovém) čísle časopisu 21. STOLETÍ