Bylo to vzkvétající město, které ovšem během pár chvil zmizelo z povrchu zemského. Ničivá přírodní síla v podobě sopečného výbuchu nechávala za sebou smrt a zkázu a Pompeje zcela zničila. Zároveň je však zakonzervovala pro další generace..

Vědecký tým vedený genetikem Gabrielem Scorranem z Kodaňské univerzity extrahoval DNA dvou obětí, muže a ženy, jejichž ostatky byly nalezeny v Domě řemeslníků v Pompejích, domu, který byl poprvé vykopán v roce 1914. Přestože odborníci sekvenovali DNA obou nešťastných obětí výbuchu Vesuvu v roce 79, byli schopni získat kompletní genom pouze z ostatků muže, protože v genomu ženy byly mezery.

I tak vědci došli k zajímavým objevům a hlavně se ukázalo, že získávání genomu z dávných dob, je možné a může pomoci rozluštit řadu historických záhad.

Muže smrt zastihla ve věku 35 až 40 let. Porovnání jeho DNA s genetickými kódy získanými od 1 030 starověkých a 471 moderních lidí ze západní Eurasie ukázalo, že jeho DNA má nejvíce podobností s moderními lidmi ze střední Itálie.

Další analýza mužovy kostry také identifikovala léze na jednom z obratlů a sekvence DNA naznačily, že muž mohl před smrtí trpět tuberkulózou.

Žena bylo více než padesát let a byla postižena osteoartrózou. „To mohl být důvod, zůstali uvnitř domu, na rozdíl od jiných, kteří se pokoušeli uprchnout a jejich ostatky byly nalezeny ve volných prostranstvích,“ uvedla spoluautorka studie antropoložka Serena Vivová.

Vědci uvedli, že tyto nálezy potvrzují možnost získání starověké DNA dalších obětí z Pompejí, která by poskytla další vhled do jejich genetické historie.