„Neseď u té hry pořád, zblbneš…“ Připadá vám tato věta povědomá? Mnozí rodiče ji používají na své ratolesti, aby je odradili od věčného vysedávání u počítače. Co když je to ale přesně naopak?
Skupina čínských a australských vědců si tento zažitý mýtus vzala do parády a zjistila, že při hraní her u dětí nenastává žádný výrazný pokles inteligence, ba přímo naopak. „S videohrami můžete mít výkonnější mozek, lepší orientaci a zbavit se stresu,“ uvedl Diankun Gong, jeden z autorů studie.
Výzkum ukázal, že odlišné ostrovní podoblasti jsou spojeny s konkrétními neuronovými sítěmi (např. pozornostní a senzomotorické sítě).
Studie trvající dva roky zkoumala 9855 dětí z USA, které se zúčastnily studie ABCD. V ní se sleduje dlouhodobý vývoj mozku a zdraví dětí ve věku 9–10 let. Vědci jsou přesvědčeni, že inteligence není jen záležitostí genetickou, ale má na ni a její vývoj vliv spousta nejrůznějších faktorů.
„Pravidelní hráči mají větší množství šedé hmoty i silnější konektivitu mozkových buněk – neuronů. To se pozitivně projevuje i na řešení složitých problémů,“ dodává Gong.
Podle všeho bylo nejdůležitějším zjištěním, že hraní skutečně přineslo pozitivní změny inteligence. Ukázalo se, že děti, které hrály více videoher v 9–10 letech, vykazovaly o dva roky později největší nárůst inteligence.
Výsledky dokazují, že za dva roky studie se u dětí, které hrály hry delší dobu, než je průměr, zvýšilo IQ přibližně o 2,5procentního bodu nad průměr jejich věkové skupiny. Na růst inteligence mělo pozitivní vliv i pouhé sledování videí, což je překvapující, vzhledem k tomu, že jde o rozpor se staršími výzkumy o vlivu sledování televize.
„Nezkoumali jsme vliv chování u obrazovky na fyzickou aktivitu, spánek, pohodu nebo školní výsledky, takže o tom nemůžeme nic říci. Naše výsledky ale podporují tvrzení, že čas strávený u obrazovky obecně nezhoršuje kognitivní schopnosti dětí a že hraní videoher může skutečně pomoci zvýšit inteligenci.
To je v souladu s několika experimentálními studiemi hraní videoher,“ dodal na závěr Torkel Klingberg, profesor kognitivní neurovědy na oddělení neurověd Karolinska Institutet.
