Oblékání se či alespoň zahalování některých tělesných partií je jedním ze znaků lidských kultur. Byť třeba šimpanzi podle některých antropologů již dosáhli prahu protokultury, zatím nebylo v přírodě pozorováno, že by zkoumali, co by jim slušelo.
Každopádně od prvních primitivních oděvů až k dnešní módě vedla předlouhá cesta..
Kůže či textilie snadno podléhají rozkladu, což vědcům v určování doby, kdy se člověk či jeho předek poprvé zahalil, komplikuje práci. Nicméně leccos se dá odvodit z nepřímých důkazů. Některé hypotézy říkají, že předek člověka si svůj první oděv vyzkoušel již před půl milionem let, jiné odhady jsou střízlivější a hovoří o éře před 100 000 lety.
Nejčastěji se odborníci kloní k tomu, že poprvé se člověk oděl před 170 000 lety. K tomuto datu dospěli při svém výzkumu vědci z Floridské univerzity. Jako nástroj k jejich výzkumu jim posloužil živočich, jehož popularita mezi lidmi je minimální, totiž veš. Co ale naplat, tito cizopasníci doprovázejí teplokrevné živočichy odnepaměti.
Po věky byly vši zvyklé, že k hostině v podobě krve se dostanou snadno a bez překážek. Ale právě před 170 000 lety si musely zvykat na nové podmínky, když se k potravě musely dostat přes primitivní oblečení.
Ty, které se do této těžké práce pustily, se postupem času vyvinuly v nový druh vší.
Archeologické nálezy naznačují, že právě v té době se člověk rozhodl, že se trochu porozhlédne po světě. Vydal se ze srdce Afriky, kde vládnou tropické teploty, do severnějších a jižnějších oblastí. V nich už takové teplo nebylo, a lidé se tak museli něčím zahřát.
Tahat s sebou neustále otevřený oheň není úplně praktické a o popáleniny stojí málokdo, a tak se prvotní oděvy zřejmě ukázaly pro udržení tepla jako ideální. Navíc tehdy už člověk ztrácel své osrstění, tudíž byl na změny okolní teploty citlivější.
„Je možné, že jsme začali nosit oblečení, abychom kompenzovali ztrátu srsti,“ říká antropolog Ian Gilligan z Univerzity v Sydney.
Jakmile lidé opustili Afriku a vydali se dál do Eurasie, potřeba teplého oblečení ještě více vzrostla. A to u všech lidských druhů. Byť to možná zní zvláštně, prvními mistry pravěké módy byli neandertálci.
Právě oni byli průzkumníky při cestách na sever. Nicméně moderní lidé se ukázali jako vynalézavější i v této oblasti. Podle studie dánského Muzea přírodních věd z roku 2012 potřebovali neandertálci během zimy schovat 70 až 80 procent těla, zatímco lidé až 90, a museli proto nosit přiléhavější oblečení, které je zcela zakrylo.
A zatímco neandertálci se jednoduše zabalili do kůže, moderní lidé už byli schopni „spíchnout“ něco složitějšího. Podle jedné z antropologických teorií právě schopnost lépe se bránit prosti mrazu mohla být rozhodujícím faktorem v nevyhlášeném zápase mezi neandertálci a naším druhem.
Schopnost sešít něco dohromady už vyžaduje určitou míru zručnosti, ale také mít k dispozici potřebné nástroje, v tomto případě jehlu. Už před 50 000 lety ji používali Denisované, žijící ve slavné Denisově jeskyni na Altaji.
Ještě o 10 000 let starší může být jehlový hrot nalezený v jižní Africe, u něj však chybí ouško. Další rané příklady jehlic z doby před 41 000 až 15 000 lety se nacházejí na více místech, mimo jiné ve Slovinsku, Rusku, Číně, Španělsku a Francii.
Jak tehdejší oděv vypadal, o tom se můžeme jen dohadovat. Pravděpodobně šlo o jednoduché kožichy ze zvířecí kůže. První skutečnou textilií, za kterou lze sešité kůže považovat jen stěží, byla pravděpodobně plsť.
Nejstarší barvená lněná vlákna byla nalezena v jeskyni v Gruzii a pocházejí z doby před 36 000 lety. Na slavné figurce Venuše z Lespuque, kterou neznámý autor vyřezal z mamutího klu před 25 000 lety, je patrné sukno z látky.
Jiné podobné sošky nesly na svých hlavách klobouky či čepce, venuše objevené ve východní Evropě na sobě nesly opasky, zavěšené nízko na bocích, a někdy také provázkové sukně.
První známá textilie byla objevena v jeskyni Guitarrero v Peru. Byla utkána z rostlinných vláken a pochází z doby 8000 let př. n. l. To svědčí mimo jiné o tom, že potřeba oblečení byla stejná po celém světě, bez ohledu na kulturu.
Nalezená vlákna ukazují, že už oblečení lovců mamutů nemělo jen funkční, ale i dekorativní a symbolický charakter. Ona vlákna byla totiž obarvená. Dá se předpokládat, že zprvu si lidé zdobili svá těla, jak je tomu dodnes třeba u původních amazonských, australských nebo afrických kmenů, což se později přeneslo i na oblečení.
„Dekorační funkce se tak přenesla na oděv. Jakmile se tak stalo, začali používat oblečení nejen k zahřátí, ale i pro sociální účely,“ podotkl Ian Gilligan.
Někdy v té době se zrodila móda. Vyspělé středomořské a asijské kultury pak principy oblékání posunuly ještě o notný kus dále. K tomu pomohly i nové materiály, například Číňané přišli s hedvábím a Egypťané s plátnem.
Z oblékání se stal symbolický fenomén, který se stal neodmyslitelnou součástí lidské kultury až do dnešních dnů.
