Vědci z Harvardské univerzity zkonstruovali umělou rybu, jejíž mávající ocas pohánějí buňky lidského srdce. Jedná se o průlomový projekt, který dává naději budoucnosti srdečního výzkumu.

Tým vědců z Harvardu ve spolupráci s Emory University postavil „biohybridní rybu“ z papíru, plastu, želatiny a dvou proužků živých buněk lidského srdečního svalu, jejichž stahy pohání rybí ocas ze strany na stranu, umožňují jí tak plavat.

Video na Twitteru ukazuje malou robotickou rybu, která mává ocasem a pohybuje se zhruba 20 vteřin.

Studie představuje nadějný krok v léčbě srdce, pomoci by mohla například ve vývoji kardiostimulátorů. „Výhoda tohoto rybího projektu spočívá v tom, že se stále snažíme ovládnout řemeslo používání živých buněk jako inženýrského substrátu.

Srdce je extrémně složité a nestačí napodobit anatomii. Člověk musí znovu vytvořit biofyziku, aby bylo možné dosáhnout robustního chování, které se vyžaduje při konstrukci umělých srdcí pro děti, které se narodily se zdeformovaným srdcem,“ uvedl Kit Parker, jeden z autorů studie.

Replikací biofyziky srdce do této ryby vědci aktivovali různé procesy v daných buňkách, které jsou navrženy tak, aby jim pomohly udržet se. Výzkumníci doufají, že v jejich dalším úsilí udrží tyto buňky a tkáně naživu mnohem déle než čtyři a půl měsíce.

Svalové buňky v experimentu údajně zesílily cvičením, což je pozitivní náznak, že by to mohlo být implementováno při léčbě srdečních selhání. Kit Parker byl dříve součástí harvardského týmu, který v roce 2016 postavil malého robotického rejnoka poháněného srdečními buňkami z krysy.

„Naučili jsme se, co jsme se potřebovali naučit, přizpůsobili jsme vynálezy našemu současnému úsilí porozumět dětským nemocem a nyní se posouváme dál, abychom se pokusili vytvořit složitější model trojrozměrného mořského organismu pomocí lidské srdeční buňky,“ dodal Parker.

Navzdory poslednímu mimořádnému vývoji si výzkumníci uvědomují, že je třeba udělat mnohem více práce, aby se studie dala považovat za směrodatnou.