Roku 1336 byl vydán papežský dekret, který mnichům povolil dvakrát týdně konzumovat maso. Toto rozhodnutí však u obyvatel opatství Muchelney na jihu Anglie vyvolalo zažívací problémy.

Život ve středověku rozhodně nebyl jednoduchý, a tak když se mnichům jejich jídelníček obohatil o takovou luxusní složku, jakou je maso, připadali si téměř jako v ráji. Strava byla zpestřena o skopové, hovězí, vepřové a o zvěřinu. Jejich žaludky však na tuto změnu měly krapet jiný názor…

Britští odborníci z organizace English Heritage se na problematiku každodenního života ve středověku blíže zaměřili a díky tomu vysledovali, že problémy se zažíváním mají spojitost s papežským dekretem.

Podle historika Michaela Cartera se mniši už předtím, dle moderních měřítek, stravovali nevyváženou a kaloricky bohatou stravou. Maso se ale stalo zdrojem četných zácp a průjmů. „Mniši se v zásadě stali otroky svých útrob.

Kvůli stravě a trávení měli často vážné zdravotní problémy,“ prohlásil Carter.

Povolení konzumace masa se pojilo s pravidly, jež museli mniši dodržovat. Jedním z nařízení například bylo i to, že je zakázáno jíst maso ve společných jídelnách. Historik při svém bádání rovněž narazil na rady, jak na špatné zažívání.

Mnichům byl doporučován bílý dobře vykynutý nebo kváskový chléb a svrchně kvašené pivo ochucené bylinami.