Vědci zjistili, že mozek epileptických pacientů reaguje rozdílně při poslechu hudby Mozarta než při poslechu Haydna. Zatímco Mozartova hudba epileptické výboje signifikantně potlačila, Haydnova hudba způsobila nárůst výbojů u mužů a potlačení výbojů u žen.
Mezioborový výzkumný tým složený z lékařů a vědců z výzkumného centra CEITEC Masarykovy univerzity (CEITEC MU), z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, z Centra epilepsie I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA) a z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně (FEKT VUT), pod vedením profesora Ivana Rektora, prozkoumal takzvaný Mozartův efekt u epileptických pacientů.
Výsledky jejich vědecké studie byly publikovány v prestižním odborném časopise European Journal of Neurology. Termín „Mozartův efekt“ byl poprvé popsán v 90. letech doktorkou Frances Rauscherovou a jejími kolegy. Ti zjistili, že vysokoškoláci po poslechu deseti minut Mozartovy sonáty pro dva klavíry dosahují lepších výsledků při testu prostorové inteligence než v případech, kdy nic neposlouchali.
Názory vědců a psychologů na účinnost Mozartova efektu byly však sporné. Mozartův efekt se váže na prostorové myšlení a prostorovou představivost.
Vysvětlení tohoto jevu je možné najít ve způsobu, kterým mozek zpracovává hudbu i prostorovou představivost.
Vyšetření na pozitronové emisní tomografii a nukleární magnetické rezonanci ukazují, že poslech hudby skutečně stimuluje velkou část mozku. Výsledky rozličných testů (včetně testů prostorového myšlení) ukazují, že na tom, jak náš mozek zpracovává hudbu, se podílí část čelní i spánková.
Poslech hudby, zejména Mozartovy Sonáty pro dva klavíry D dur, KV 448, je považován za možnou terapii některých neuropsychiatrických poruch.
Mozartův efekt byl doposud testován například u pacientů po mozkové ischemii, mozkovém traumatu nebo s Parkinsonovou nemocí. Filharmonie Brno dokonce v minulosti uspořádala cyklus koncertů nazvaný Mozartův efekt pro nastávající maminky a jejich blízké.
Myšlenka vzešla z vědeckých poznatků o příznivém vlivu vhodné hudby na vývoj lidského plodu a schopnosti člověka pamatovat si pozitivní emoční zážitky již od prenatálního stavu.
Vztah hudby k epilepsii je komplexní, hudba může provokovat záchvaty (musikogenní epilepsie) ale podle řady studií může mít i antiepileptický efekt. Protože výsledky předchozích studií nebyly jednoznačné, rozhodli se vědci ve FNUSA uskutečnit testování Mozartova efektu u 18 epileptických pacientů, kterým byly do mozku vnořeny elektrody v rámci předoperační přípravy (SEEG).
Následně byla pacientům puštěna Mozartova Sonáta pro dva klavíry D dur, KV 448, přičemž u pacientů docházelo k signifikantnímu potlačení výbojů. Nebylo tomu však tak při poslechu začátku Haydnovy Symfonie č.
94, kdy docházelo sice k potlačení výbojů u žen, ale naopak k jejich nárůstu u mužů.
Proč muži reagují na hudbu jinak než ženy? Analýza akustických parametrů ukázala, že rozdílná reakce je daná akustickými charakteristikami obou skladeb a částečně se lišící reakcí mužů a žen na tyto akustické parametry.
„Dopad akustických vlastností hudby se v některých aspektech liší mezi muži a ženami. Muži jsou více senzitivní na disonanci a vysokofrekvenční oscilace, ženy jsou citlivější na energetické vlastnosti hudby.
Ženy i muži reagují stejně na tonální kvalitu a rytmus. V jiné (ještě nepublikované) studii vidíme, že aktivace mozku poslechem hudby je ve většině mozkových oblastí stejná u mužů a žen, avšak v některých oblastech jsou patrny menší rozdíly,“ objasňuje tuto rozdílnou reakci profesor Ivan Rektor.
Antiepileptický efekt poslechu hudby by v budoucnu mohl sloužit jako neinvazivní stimulační léčebná metoda. Je však potřeba upřesnit parametry s terapeutickým účinkem, proto výzkum této problematiky v Centru pro epilepsie ve FNUSA a CEITEC MU nadále pokračuje.
Nenechte si ujít další zajímavé články
