Dušnost při fyzické námaze nebo únava, případně bolest na hrudi – to vše může signalizovat plicní hypertenzi, tedy zvýšený krevní tlak v plicích. Tato nevyléčitelná choroba trápí desítky tisíc Čechů, ale řada z nich o své diagnóze vůbec neví nebo se ji dozví pozdě.

Včasná diagnóza a léčba přitom podle lékařů může zabránit vážným zdravotním následkům nebo i smrti. Lidé s plicní hypertenzí jsou navíc jedni z nejrizikovějších pacientů, co se týká onemocnění covid-19. Experti na to poukazují u příležitosti Světového dne plicní hypertenze (5. května).

Na chorobu upozorní i modře nasvícené významné budovy v Praze, Brně a Olomouci, a to 5. května večer. Modrá je barvou plicní hypertenze – podle modrých rtů, které pacienti často mívají.

Největší záludnost choroby podle lékařů spočívá právě v tom, že má podobné příznaky jako řada jiných onemocnění – dušností se podobá například i covidu. Důsledky plicní hypertenze jsou přitom velmi vážné.

„Dochází při ní ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může v čase vést k jeho selhání. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami,“ říká doc. MUDr. Pavel Jansa, kardiolog z II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze.

Kvůli nedostatečnému okysličení krve trpí často pacienti příznaky, jako je modré zbarvení rtů a kůže nebo otoky kotníků a nohou. Diagnóza plicní hypertenze se podle výzkumů týká až jednoho procenta světové populace.

„Kvůli relativní vzácnosti onemocnění tato možnost často lékaře napadá až jako poslední a pacienty léčí například na astma. Lidé se tak ke správné diagnóze propracují mnohdy pozdě, když je choroba v pokročilém stadiu.

Léčba je pak mnohem složitější,“ vysvětluje doc. Jansa. Pokud však dušnost nelze zdůvodnit jiným onemocněním, měl by pacient absolvovat ultrazvuk srdce a následně navštívit specialisty.

Plicní hypertenze má řadu příčin, nejčastěji ji lékaři diagnostikují jako komplikaci jiného onemocnění plic a srdce. Za jejím vznikem mohou stát i autoimunitní onemocnění nebo plicní embolie. „Známe několik druhů plicní hypertenze, v posledních letech se náš zájem soustředí zejména na plicní arteriální hypertenzi a na chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi vznikající po plicní embolii, především díky významným pokrokům v léčbě.

Díky nim jsme dokázali výrazně snížit úmrtnost na plicní hypertenzi,“ říká doc. Jansa. Se zmíněnými druhy plicní hypertenze se v Česku léčí přibližně 1 000 pacientů, každý rok jich okolo 150 přibude.

Podle odhadů lékařů dalších několik tisíc lidí o své diagnóze vůbec neví. Tromboembolická hypertenze se léčí chirurgicky nebo angioplastikou a farmakoterapií. Ročně se v Česku provede kolem 30 operací a kolem 80–100 angioplastik pro tromboembolickou plicní hypertenzi.

„Včasné zahájení léčby dává pacientům šanci na delší a kvalitnější život. I proto je jakákoli osvěta, která povede k časnějšímu rozpoznání nemocí, velmi důležitá. Plicní hypertenze si nevybírá a zasahuje lidi napříč celou populací, takže čím více lidí se o nemocí dozví, tím lépe,“ říká Milena Kaftanová ze Sdružení pacientů s plicní hypertenzí.

Na nemoc také 5. května v Praze upozorní modře nasvícená fontána Národního muzea, budova ČVUT v Dejvicích, budova ministerstva zdravotnictví a událost podporuje i společnost PSN, která modře rozsvítí Tančící dům. V Brně pak modře zazáří Mahenovo divadlo, v Olomouci pak budova radnice.

V současné době jsou v Česku tři specializovaná centra na léčbu plicní hypertenze – II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika FN Olomouc.