Na světě trpí srdečním selháním minimálně 26 milionů lidí a podle prognóz bude toto číslo v roce 2030 ještě o 25 % vyšší. Chronické srdeční selhání se totiž rozvíjí u každého pátého nad 40 let.

Asociace srdečního selhání Evropské kardiologické společnosti i letos v květnu vyhlašuje již tradiční Dny zvyšování povědomí o srdečním selhání (Heart Failure Awareness Days)..

Narůstající počet pacientů se srdečním selháním dal v roce 2004 vzniknout Asociaci srdečního selhání Evropské kardiologické společnosti, která je největší asociací srdečního selhání na světě, sdružující více než 10 tisíc odborníků.

Od 4. do 10. května 2020 budou odborníci na mezinárodní úrovni opět upozorňovat na důležitost včasného rozpoznání příznaků, stanovení přesné diagnózy a optimální léčby srdečního selhání. Cílem této iniciativy je vzdělávat širokou veřejnost a pacienty o prevenci a zvládání tohoto onemocnění.

Přestože by se podle názvu onemocnění mohlo zdát, že se jedná pouze o akutní zástavu srdce, není tomu tak. Chronické srdeční selhání je onemocnění dlouhodobé. Při včasném rozpoznání jej však lze úspěšně kontrolovat.

Nasazení správné léčby a dodržování režimových opatření jsou pak cestou k zachování kvality života pacienta. Řada lidí ale stále neví, na jaké varovné příznaky si dát pozor. Stejně tak je otázkou, jak moc si sami pacienti uvědomují svou roli při udržování dobrého zdravotního stavu.

Při chronickém srdečním selhání oslabené srdce nedokáže rovnoměrně rozvádět krev a doručit tak do těla dostatek kyslíku a živin, aby mohlo normálně fungovat. Srdce nezvládá pracovat tak, aby naplnilo potřeby těla, nejdříve při větší námaze, poté i v klidu.

Pozdní diagnóza znamená ve většině případů také horší vyhlídky do budoucna, nižší kvalitu života a riziko další hospitalizace.

„Povědomí pacientů o srdečním selhání se za poslední roky určitě zvýšilo, i my v ordinaci vnímáme, že už za závažné onemocnění nepovažují pouze infarkt. Přesto je řada pacientů, u kterých není srdeční selhání diagnostikováno včas.

Přitom včasná diagnostika je klíčová především pro další prognózu pacienta. Není-li totiž včas zahájena adekvátní léčba, dochází k postupné progresi srdečního selhání, což negativně ovlivňuje další výhled pacienta, a to nejen stran přežití, ale také co se týče kvality života.

Zásadní součástí úspěšné léčby srdečního selhání je spolupráce pacienta, tedy pravidelné užívání medikace a také dodržování režimových opatření hned od počátku rozvoje onemocnění. Pokud je pacient informovaný a svému stonání rozumí, spolupráce je vždycky mnohem lepší.

Pak se často dokážeme vyhnout náhlému zhoršení stavu s nutností hospitalizace a můžeme udržet pacienta ve stabilizovaném stavu,“ vysvětluje MUDr. Gabriela Štěrbáková, Ph.D., z Kardiologické kliniky FN Plzeň.

Srdeční selhání se zpravidla projevuje sedmi následujícími způsoby, přičemž se u pacienta může objevit pouze některý z nich anebo i více projevů najednou. Jedná se o dušnost, tedy zadýchávání se, někdy se projevuje více při poloze vleže, únavu, která neodpovídá předešlé námaze, otoky kotníků, nohou a břicha, náhlý vzestup hmotnosti o více než 2 kg během pár dní, ztrátu chuti k jídlu, náhlé bušení srdce, sníženou frekvenci močení během dne a naopak častější frekvenci nucení na močení v noci.

Příznaky srdečního selhání je vždy potřeba dát do souvislosti s aktivitami běžného dne a celkovým zdravotním stavem. Pokud vypijete před spaním naráz půl litru tekutin, je běžné jít v noci na toaletu a nemusí to mít spojitost s onemocněním srdce.

Je-li naopak člověk extrémně unavený z aktivit, které mu nikdy předtím nedělaly problém, je třeba zpozornět. Praktickou pomůckou pro zamyšlení nad projevy nemoci je dotazník příznaků srdečního selhání, který lze využít i jako pomůcku při konzultaci obtíží u lékaře.

Sedm základních tzv. režimových opatření může významně přispět ke kvalitě života pacienta se srdečním selháním. Řadí se mezi ně abstinence kouření, omezení alkoholu, zdravý a přiměřený pohyb, ale také velmi potřebný odpočinek.

Velký podíl má i zdravé stravování, které pomáhá dodat srdci jen ty správné živiny, jež ho posílí. Důležitá je i redukce váhy a konzumace menších porcí jídla. Nižší tělesná váha a trávení menšího množství jídla méně zatěžuje tělo a tím i srdce.

Další podstatné, ale ne tolik známé opatření se týká denního příjmu tekutin. Při srdečním selhání totiž tělo zadržuje tekutiny, a tím se tvoří otoky. Lékař proto může pacientovi doporučit, aby méně pil.

Pokud se tělo zaplní větším množstvím tekutiny, je to zkrátka příliš velká námaha pro již tak oslabené srdce. Režimová opatření musí být přizpůsobena zdravotnímu stavu každého pacienta, proto by se měl pacient vždy poradit se svým lékařem. Nebojte se zeptat, jaké aktivity a v jaké míře jsou ty nejvhodnější.