Jsou současná města ještě místem pro kvalitní život? Inu, jak která. Nicméně je pravdou, že shon, stres, nerozluční sourozenci života ve velkoměstě, stejně tak jako znečištěné životní prostředí, život příliš neprodlouží.

Lze městům vrátit jejich původní smysl a udělat z nich znovu příjemné místo k žití a prodloužit tak jejich obyvatelům život? Určitě ano. Úkol je to těžký, nikoliv však neřešitelný..

Rok 2030. Celá čtvrtina veškeré populace žije v naprosto nevyhovujících předměstích megalopolí, jejichž centra se blyštivě třpytí skleněnými mrakodrapy, ve kterých sídlí banky, marketingové společnosti, hotely a bůhvíco ještě.

O pár kilometrů dál však vládne taková nouze, že tu lidé nemají přístup ani k pitné vodě.

Fikce? Nikoliv. Americký teoretik urbanismu Mike Davis jednoznačně říká: „Takový stav už nyní postihl například osmdesát procent městského obyvatelstva v africké Nigérii.“ Tedy jen v Nigérii takto živoří 42 milionu lidí.

Podobná čísla by se dala najít v Indii i v dalších regionech. Taková situace je dlouhodobě neudržitelná. Ohrožuje totiž samou podstatu lidské civilizace.

Čistý vzduch, průzračná voda, plynulá doprava. Projekty, jak by ekologické a „zelené“ město mohlo vypadat, již existují a v některých částech světa už i přímo vznikají. Jsou to zatím první vlaštovky, ale nějak se začít musí.

Jak řešit problém nedostatku vody ve městech? Vždyť celé tři pětiny povrchu naší planety pokrývá právě kapalina se dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Má to ovšem malý háček – tato voda je z drtivé části slaná, a tudíž nepoživatelná.

Zelené město však dokáže tento problém vyřešit tím, že v něm vyroste odsolovací stanice. Americký vědec Eric Hoek, který působí na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, vymyslel odsolovací způsob, který je o 50 % účinnější než ty běžně používané.

Jeho princip je prostý. Základem všeho je membrána, jejíž otvory mají stotisíckrát menší průměr než lidský vlas. Taková membrána spolehlivě odfiltruje nejen sůl, ale i bakterie a podobné neplechy.

Města také nainstalují chytré kanalizační systémy, které nejen zabrání odtokovému znečišťování řek a jezer, ale také budou vodu čistit, aby byla pitná. Vyspělé technologie pro čištění vody pomohou městům recyklovat a znovu lokálně využívat vodu, což omezí nároky na energii potřebnou pro přenos vody až o 20 procent.

Lidé žijící ve městech samozřejmě musejí také něco jíst. Potrava by mohla pocházet třeba z patrových biofarem. Takové již provozuje izraelská společnost Organitech. Nutriční hodnota produktů v nich pěstovaných je roboticky monitorována a hlídána. Každá biofarma je schopna ročně zabezpečit až 50 000 lidí.

Budovy ve městě pro dlouhý a kvalitní život jsou bez klimatizace. Přesto ani v největších vedrech v nich lidé nekolabují. Vždyť lze postavit budovy tak, aby vzduch v nich proudící vnitřek ochlazoval přirozeně.

A lze jít ještě dál. Francouzský architekt Jacques Ferrier přišel s nápadem tzv. zelené věže. Jeho idea spočívá v tom, že ve chvíli, kdy začne pršet, jsou budovy schopné déšť využít. Energii vodních kapek dopadajících na svrchní plášť přemění na elektrickou energii.

Tepelné elektrárny, byť odsířené, jsou velkým zdrojem znečištění vzduchu. Zkažené ovzduší pak výrazně lidem ukrajuje z jejich porce života. Je ovšem jasné, že bez energie se civilizace neobejde. Co s tím?

Věčná otázka. Jedním z možných řešení mohou být „kapesní“ vodní elektrárny, které jsou dílem britské společnosti Sea Generation. Jsou vhodné především pro pobřežní města, jejich turbíny jsou umístěné 40 metrů pod hladinou a již nyní fungují u pobřeží Walesu.

Samozřejmě nelze zapomínat ani na sluneční energii, jen ji je třeba chytit za jiný konec, než jakého jsme byli svědky v České republice.

Je jasné, že v místech, kde je větší koncentrace lidí, stoupá i riziko přenosu chorob. Přelidněná města, zvláště ta v méně rozvinutých zemích, jsou doslova choroboplodnou bombou, která již byla odpálena.

Je běžné, že v indických městech řádí cholera, v těch afrických pro změnu třeba žlutá zimnice. Epidemie této nemoci propukla například nedávno v Kamerunu. Ovšem i města ve vyspělých zemích nejsou vůči nemocem imunní.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Každý rok zasahuje Českou republiku chřipková epidemie. Chřipka se nejlépe šíří v prostředcích hromadné dopravy nebo v prostorách, kde se schází více lidí, takže města jsou pro ni ideálním místem.

Vzhledem k hustotě osídlení zůstanou města i v budoucnosti nadále ohniskem přenosných onemocnění. Společnost IBM však představila svou vizi, jak by bylo možné neblahé důsledky minimalizovat. Podle ní by zástupci institucí odpovědných za veřejné zdraví přesně věděli, kdy, kde a jak se choroby šíří.

A nejen to, budou schopni s vysokou přesností i předpovědět, které městské čtvrti budou dále zasaženy.

Takový systém samozřejmě pomůže připravit nutná opatření a minimalizovat škody. Pokud se tedy bude chřipka blížit třeba k pražským Vršovicím nebo k ostravskému Přívozu, obyvatelé těchto čtvrtí budou připraveni a nespotřebují tolik papírových kapesníků.

Vědci poskytnou představitelům měst, nemocnicím, školám a pracovištím nástroje, které jim pomohou lépe zjišťovat, sledovat, připravovat se a předcházet infekcím, jako je virus H1N1 nebo sezonní chřipka.

Brzy se také má objevit „zdravotnický internet,“ kde budou sdíleny anonymní lékařské informace z elektronických zdravotních záznamů. Ty pomohou zamezit šíření nemocí a měly by společnosti zajistit lepší zdraví.

Každý, kdo bude mít zájem, tak bude moci sledovat zdravotnickou situaci ve světě, i v regionu kde bydlí.

Určité kroky IBM už vykonala. Například kooperuje s Globálním zdravotnickým a bezpečnostním projektem Iniciativy pro nukleární hrozby (NTI) nebo s Blízkovýchodním konsorciem pro sledování infekčních chorob (MECIDS), na standardizaci metod sdílení zdravotních informací a analýzy případů přenosných nemocí.

Jak bude vypadat v takovém ekologickém městě budoucnosti samotné bydlení? Vše je zde založeno na chytrých technologiích. Mikrovlnná trouba vám spočítá, jak kalorické je jídlo v ní připravované a z internetu dovede stahovat recepty, toaleta zhodnotí váš zdravotní stav a poté, jako domácí lékař, nabídne vhodný dietní program…

Ani spotřební elektronika nezůstává pozadu. Vždyť dnešní televize nebo DVD přehrávače mají inteligenci běžného počítače. Místo televize můžete mít v pokoji multifunkční digitální panel, a zatímco budete sledovat svůj oblíbený film, můžete v malé výseči v rohu obrazovky zkontrolovat děti hrající si venku nebo se podívat, zda je kachna v mikrovlnce již upečená.

U sportovního utkání bude možné si vybrat, z jaké kamery chcete přenos sledovat. Pravda, sledování televize příliš život neprodlouží, ale zdravý člověk si musí umět najít prostor i pro relaxaci.

Krásná, přívětivá a zelená města jsou jistě přitažlivou vizí. Ta současná však mají k takovým zpravidla dost daleko, i když zejména v západní části našeho kontinentu se k nim místy přibližují. Ovšem, co když se lidstvo bude stále držet cesty plundrování zdrojů i životního prostředí?

Takovou otázku si položil španělský architekt Manuel Dominguez. Jeho pohled do budoucnosti vypadá dost děsivě. Přírodní zdroje jsou spotřebovány, zeleně je na planetě minimum, většinu povrchu zabírá polopoušť. Dominguez má však recept na přežití i v takových podmínkách.

Město v takovém světě nebude moci zůstat na místě, ale vydá se na pochod. Z lidí se stanou nomádi ve svém vlastním městě. Město podle Dominguezových představ bude vybaveno pojízdnými pásy, tak jako obrněné transportéry.

Architekt ve své studii využil jen existující technologická zařízení, takže vznik takového města je čistě technologicky možný už dnes. Lidem by to zřejmě pomohlo přežít, doufejme však, že něco takového nebude třeba…