V poslední době mezivládní panely zabývající se ekologií při Organizaci spojených národů zveřejnily dvě zprávy. Jejich poselství přitom není nijak povzbudivé. Podle jedné z nich změna globálního klimatu nabírá již zcela nekontrolovatelných obrátek.

A druhá zpráva varuje, že se planeta nachází na prahu dalšího hromadného vymírání, když bezprostředně je ohrožen milion biologických druhů..

Jev El Ňiňo, stoupající hladina moří, hurikány v Karibiku. To vše uchu našince znělo vzdáleně a exoticky. Avšak důsledky probíhajících klimatických změn začínáme pociťovat již i v české kotlině, byť mnozí našinci tyto jevy okázale ignorují.

Vše tak trochu připomíná stav, kdy se loď potápí, ale na palubě se zvesela tančí.

Není roku, aby některá z tuzemských meteorologických stanic nepřepisovala anály teplotních rekordů. Letní vedra zvláště ve městech bývají nesnesitelná. Problému nedostatku vody si konečně všimla i úřední místa.

Sucho začíná být všeprostupující, vinu za něj nenese jen klimatická změna, ale i nešetrné zacházení s půdou, které mají na svědomí především velké agroholdingy.

Na jednu nevelkou zemi problémů více než dost. A přitom je to jen úzký výběr toho, čemu lidstvo čelí z globálního hlediska.

Mezivládní klimatický panel při OSN (IPCC) varoval, že tempo klimatických změn nabírá překotné tempo a vymyká se jakékoliv kontrole. V roce 2015 byla uzavřena Pařížská dohoda, která si za cíl kladla udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Jenže už po čtyřech letech lze říci, že se tyto závazky naplňovat nedaří.

Aniž by chtěli strašit, vědci z IPCC varují, že důsledky lidské nečinnosti mohou být katastrofální. V bezprostředním ohrožení je například Golfský proud nebo led v Arktidě. To znamená fatální důsledky nejen pro lední medvědy, nad čímž mnozí mávnou rukou, ale i pro lidi.

Už dnes, zejména na Předním a Středním východě, jsou v letních měsících některá města takřka neobyvatelná, když v jejich ulicích teplota neklesá pod 40 °C. Globální změny klimatu ve svých důsledcích pak mohou vyvolat skutečnou migrační krizi.

„Zpráva vysílá politikům jasný signál: jednejte teď, protože už je skoro pozdě,“ podotkl ke zprávě panelu klimatolog Niklas Höhne z univerzity v nizozemském Wageningenu. Aktuálně se objevuje riziko klimatických migrantů, biodiverzity, vzestup hladiny moří.

„Všechno je lepší, když se podaří udržet hranici 1,5 stupně,“ řekl francouzský klimatolog Jean Jouzel. Záleží vskutku na každém malém oteplení. „Oteplení o 1,5 stupně či vyšší zvyšuje riziko spojené s dlouhotrvajícími nebo nezvratnými změnami,“ doplnil je Hans-Otto Pörtner, spolupředseda pracovní skupiny IPCC pro dopady změny klimatu.

Ani druhá zpráva, tentokrát z lůna Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), nevyvolává mnoho optimismu. Hodnotí se v ní stav globální populace rostlinných a živočišných druhů.

Celkem hrozí vyhynutí až milionu z nich. Přírodovědci v této souvislosti hovoří o šestém velkém vymírání.

Každým rokem se zvyšuje enviromentální zátěž pro celou planetu. Od roku 1970 se lidská populace zvýšila dvojnásobně a hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele čtyřnásobně. To, co vypadá jako globální růst životní úrovně, je však rozprostřeno velmi nerovnoměrně.

Navíc zvyšující se produkce a intenzita přepravy se zásadně podepisuje na tváři planety.

Nejvíce postiženy jsou tropické oblasti. Mezi lety 1980 až 2000 zmizelo 100 milionů hektarů lesa, což odpovídá rozloze Egypta. Na vině je především intenzivní zemědělství, konkrétně chov dobytka v Jižní Americe a rozvoj palmových plantáží pro získávání oleje v jihovýchodní Asii.

Experti ve své zprávě uvedli, že průměrný výskyt původních druhů v jejich tradičních lokalitách klesl za poslední století až o pětinu. Naopak invazním druhům se daří nadmíru, od roku 1970 jejich počet vzrostl ve více než dvacítce zemí až o 70 %. Akutní nebezpečí vyhynutí hrozí polovině savců a čtvrtině ptáků.

K tomu se přidává analýza zveřejněná začátkem roku v časopise Biological Conservation. Podle ní každoročně ze světa zmizí 2,5 % z celkového objemu veškerého hmyzu.

Hmyz je přitom jedním ze základních stavebních kamenů biodiverzity. I zde nese hlavní vinu intenzivní zemědělství.

„Pokud ubývání hmyzích druhů bude pokračovat, dopady na globální ekosystém budou katastrofální,“ upozorňuje spoluautor analýzy Francisco Sánchez-Bayo z univerzity v Sydney. Hmyz drtí především nové generace insekticidů, které působí na jeho nervový systém.

V oblastech, kde obdělávání půdy nenabralo takovou intenzitu, se zase na úbytku hmyzu podepisují změny klimatu. Jako příklad může posloužit karibský ostrov Portoriko, kde během posledních let zmizelo 98 % veškerého lezoucího hmyzu.

Katastrofální stav v hmyzí říši Sánchez-Bayo dokládá i vlastní zkušeností. Při rodinné dovolené ujel 700 kilometrů napříč Austrálií, přičemž ani jednou nemusel čistit čelní sklo. „Před léty bych to musel dělat každou chvíli.“ Tento problém se týká i České republiky, kde každá louka, tedy přirozený biotop mnohých druhů hmyzu, tvrdě bojuje o svoje přežití.

Zpráva IPBES rovněž konstatuje, že 800 milionů lidí v rozvojovém světě bojuje s hladem a 40 % veškeré lidské populace nemá přístup k pitné vodě. 2 500 současných konfliktů přímo souvisí s bojem o zdroje.

„Ztráta přírodních zdrojů v některých částech světa může ze své podstaty vést ke konfliktu mezi lidmi. Zvláště to zasáhne chudé lidi, kteří jsou na nich závislí ze všech nejvíc,“ varoval předseda mezivládního panelu Robert Watson.

Klimatická změna bude nadále probíhat, lidé už mají možnost pouze zmírnit její důsledky. Jedním z nejzásadnějších úkolů je odklon od fosilních paliv a přesun k čistým zdrojům energie. Západní Evropa se touto cestou již vydává, střední Evropa v tomto ohledu zatím poněkud pokulhává.

Ale ještě náročnější bude změnit myšlení lidí. Jednou z cest může být enviromentální výchova. Je ovšem otázkou, zda lidé žijící ve vyspělém světě včetně České republiky najdou dostatek vůle se uskromnit. Třeba jen tím, že auto čas od času nechají doma…