Výzkumný tým Ústavu patologické morfologie a parazitologie z veterinární univerzity v Brně složený z veterinárních lékařů, biologů a studentů letos spustil projekt nazvaný, Najdi pijáka. Cílem je za pomoci veřejnosti mapovat výskyt pijáka lužního (Dermacentor reticulatus), který přenáší závažné onemocnění psů tzv. babeziózu, která může skončit až úhynem zvířete..

Foto: samička pijáka lužního/najdipijaka.cz

„Potěšil nás nejen zájem veřejnosti, ale i pozitivní nálezy pijáků. Lidé pijáka bez problémů rozlišují a posílají správné fotky,“ zhodnotil dosavadní průběh projektu jeho vedoucí, profesor Modrý. Na stránkách www.najdipijaka.cz lidé vkládají fotky a GPS souřadnice lokality, kde sledovaného parazita nalezli.

Nalezeného pijáka je možné výzkumníkům poslat poštou bezpečně zabaleného například v krabičce nebo zkumavce či přilepeného lepicí páskou na kuse papíru. Aktivní jsou pijáci zejména na jaře, a pak také v září a v říjnu.

Jejich typickým znakem je pestrý štítek tzv. scutum obvykle zbarvené v hnědočervené  s typickou bílou kresbou. „Piják je pro citizen science (občanská věda – účast dobrovolníků na vědeckém výzkumu pozn. red.) ideální model, neboť je to snadno odlišitelné klíště.

Při mapování klíšťat se využívá i jinde v západní Evropě,“ uvedl Prof. MVDr. David Modrý, PhD z Ústavu patologické morfologie a parazitologie veterinární univerzity v Brně.

Kde se s ním můžeme potkat?

Dříve se piják lužní vyskytoval pouze v omezeném areálu na extrémním jihovýchodě republiky, v pomyslném trojúhelníku sevřeném řekami Dyjí (zhruba od Mikulova směrem k Lanžhotu) a Moravou (především od Hodonína směrem po proudu Moravy).  Ovšem v poslední době se zdá, že jeho výskyt je mnohem širší a právě hledaní dalších lokalit, kde žije je předmětem projektu. Pijáka je možno označit za obyvatele prosluněných trávníků, lučních porostů podél řek, travnatých pásů podél silnic a okrajů lesa.

Foto: Sameček pijáka lužního/najdipijaka.cz

Kdo je piják lužní?

Samci a samičky pijáků tráví většinu svého aktivního času čekáním na hostitele na vrcholcích vegetace, stéblech trav a nízkých keřích, a to především za teplých slunných jarních a podzimních dnů. Prochází-li vegetací s číhajícími pijáky srna, jelen, divočák nebo  pes, pijáci aktivovaní otřesy vegetace přelezou na svého nového hostitele a dříve nebo později se přichytí a začnou sát krev.

K přichycení na člověka dochází jen ojediněle. Samečci v podstatě krev nesají a po svém hostiteli se čile pohybují, hledajíce samičky. Ty se naopak rychle přichytí a po páření začnou hltavě sát krev a zvětšovat svůj objem až do velikosti fazolky (přes 1 cm).

Zvětšuje se pouze měkká část těla samičky, takže barevný štítek, dobře pozorovatelný na nenasáté samičce se posléze stává nenápadným. Po několika dnech sání a zvětšování se samička z hostitele odpadá, ukrývá se ve vlhkém prostředí na povrchu půdy a klade několik set vajíček.

Z vajíček vylíhlé larvy parazitují především na hlodavcích, posléze se mění na nymfy, které se živí stejně.

Co způsobuje?

V Česku je piják lužní jediným přenašečem parazita Babesia canis, mikroskopického prvoka, který následně hostiteli působí onemocnění zvané psí babezióza. Klíště parazita přenáší z jednoho psa na druhého, po nasátí infikované krve babezie v klíštěti napadá vaječníky samice pijáka a dostává se do vajíček a následně larev.

Infikovaná klíšťata babezie při sání přenesou do krevního oběhu zvířete. V psovi tito mikroskopičtí parazité pronikají do červených krvinek a začínají se množit, později vzniká tzv. hemolytická anémie. U psů se akutní zánět projevuje apatií, slabostí, zvracením a horečkou až do 42°C, dále žloutenkou viditelnou na sliznicích nebo nažloutlou barvou trusu, případně nespecifickými příznaky jako postižení dýchacích cest, svalů a nervové soustavy. U pacientů, kterým se nepodá včas vhodný lék, hrozí úhyn.

Více informací a zapojení do projektu na: www.najdipijaka.cz