Vědci ve Skotsku přišli v roce 1950 se smělým ale zajímavým nápadem porovnat změny v lidském chování po 63 letech! U 1 208 čtrnáctiletých dětí byla testována osobnost, s tím, že až jim bude 77 let, bude totožné testování probíhat znovu. Jenže….
Vědci tak trochu podcenili riziko, že se jim testovaní lidé během dlouhé odmlky mohou zkrátka ztratit. Z 1 208 testovaných se v roce 2012 se podařilo odborníkům z University of Edinburgh dohledat pouze 635 lidí.
A co hůř, většina z nich ve svých 77 letech odmítla podstoupit druhé kolo testování. Pokračujícím vzorkem se tedy stalo pouhých 174 lidí. A jaké byly výsledky?
Překvapivě jasné. Lidé se od svého „čtrnáctiletého já“ lišili prakticky ve všem, když se v kolonkách zaměřených na sebevědomí, vytrvalost, stabilitu nálad, svědomitost, originalitu a touhou učit se objevily zcela jiné odpovědi než v roce 1950. „Čím delší je interval mezi dvěma hodnoceními osobnosti, tím slabší vztah mezi nimi bývá.
Naše výsledky naznačují, že je-li interval zvýšen až o 63 let, není téměř žádný vztah mezi zjištěnými údaji,“ shrnul výsledky na neúplném vzorku vedoucí vědeckého týmu z University of Edinburgh Matthew Harrisovi.
