Že slova jako holocaust či genocida nemusí být výhradně záležitostí člověka dokazuje temná událost z roku 1939, kdy Velká Británie před vstupem do válečného konfliktu s nacistickým Německem začala řešit otázku, jak naložit s domácími mazlíčky. Událost vstoupila do dějin jako „zářijový holocaust“..

Zejména z obav o nedostatek přídělů potravin pro zvířata se britská vláda rozhodla okamžitě jednat. Proto v roce 1939 založila výbor National Air Raid Precautions Animals Committee (NARPAC), který měl rozhodnout, jak nejlépe naložit s domácími mazlíčky.

Výsledkem byla příručka s doporučeními, ve kterých stálo, že ideální variantou je přesunout zvířata na venkov. Pokud nebyl takový přesun možný, nabádala příručka k utracení zvířete. Přestože se nejspíše jednalo o dobrý úmysl, který měl zvířata ochránit před hrozivou smrtí hlady, případně před útrapami při bombardování, zvrhla se celá akce v hysterii, které padlo za oběť až 750 000 domácích mazlíčků!

Jakmile opadla prvotní hysterie, začali lidé likvidace svých zvířat litovat. Jenže to už bylo pozdě. Naštěstí ne všichni se do zvířecího holocaustu zapojili. Pozitivním příkladem mohou být například zaměstnanci útulku Battersea Dogs &

Cats Home, kteří vynaložili nemalé úsilí, aby majitele odradili od tohoto radikálního kroku. Díky jejich mimořádnému zápalu se podařilo zachránit necelých 150 000 zvířat…