Předpovídat budoucnost je věc ošemetná. Avšak, ve chvíli, kdy jsou k dispozici vědecká data, získávají prognózy pevnější charakter. Na základě pozorování již nyní můžemealespoň částečně odhadnout, co se stane v blízké i vzdálené budoucnosti se Zemí i s celým vesmírem.

Zejména vzdálenější prognózy je však třeba brát s rezervou, vždyť například ještě stále nevíme, co čekat od takové temné hmoty či temné energie, které zřejmě na působení vesmíru mají zásadní vliv..

2029 – Jedním z nejvýraznějších útvarů na tváři Jupitera je Rudá skvrna. Jedná se o gigantický hurikán, který astronomové pozorovali již před tři sta lety. Poslední fotografie Jupiteru ukazují, že Rudá skvrna se pomalu vytrácí až zmizí úplně. Inu, žádná atmosférická porucha není věčná a tato není výjimkou.

2227 – Po dobu dvaceti let bude Pluto k Slunci blíže než poslední planeta sluneční soustavy Neptun. Občas tato zvláštní situace nastane, avšak vzhledem k tomu, v jakých rovinách obě tělesa krouží, nedá se předpokládat, že by někdy došlo k jejich kolizi.

2880 – Asteroid 1950 DA prolétne těsně kolem Země, nedá si vyloučit ani kolizní situace. Kilometrová planetka byla objevena už v roce 1950 a případný její náraz do Země by způsobil globální katastrofu. Podle výpočtů se šance, že se tak skutečně stane, pohybuje kolem kurzu 1:300.

12000 – Byť to tak z pohledu ze Země nevypadá, sluneční soustava nyní prochází obrovským galaktickým vodíkovým mračnem. Vstoupila do něj již před 150 000 lety a ještě nějakou dobu si v něm pobude. Jeho průměr není nijak velký, jen 300 světelných let.

Disponuje však docela slušnou magnetickou sílou. Dopadům tohoto magnetismu na Zem naštěstí zabraňuje sluneční vítr a magnetické pole naší mateřské hvězdy. Kolem roku 12000 Slunce se svými planetárními dětmi oblak opustí.

35000 – Že nejbližší hvězdou ke Slunci je Proxima Centauri, se děti učí již na základní škole. Tato čtyři světelné roky vzdálená planeta je zajímavá i tím, že ji obíhá přinejmenším jedna planeta. Proxima Centauri však místo v těsném sousedství naší sluneční soustavy nemá předplacené.

V roce 35000 ji vystřídá jiný červený trpaslík Ross 248, který k nám míří ze souhvězdí Andromedy.

100000 – Oblohu rozjasní supernova, kterou bude mít na svědomí hvězda VY Canis Majoris. Tento červený veleobr, který se nachází v souhvězdí Velkého psa, je jednou z největších známých hvězd. Podle některých výpočtů by umístěna do středu našeho solárního systému dosahovala až k oběžné dráze Saturnu.

200000 – Astrologové to asi neradi uslyší, ale za 200 000 let bude obloha nad Zemí vypadat zcela jinak než dnes. Vesmír je dynamický systém, hvězdy se v něm neustále pohybují, a tak souhvězdí rozhodně nejsou stabilní záležitostí.

Rovněž zvířetníková souhvězdí už dávno nebudou tím, čím jsou dnes. Ostatně, už nějakou dobu se v ekliptice pohybuje souhvězdí Hadonoše. Nejvíce se z pohledu ze Země promění souhvězdí Blíženců, Velké medvědice, Persea a Orionu.

1400000 – Oortův oblak je dosud neprokázaný, ale s velkou pravděpodobností existující kulovitý mrak plný komet, který obklopuje naši sluneční soustavu. Jak však již bylo zmíněno, vesmír je neustále v pohybu.

Necelých 65 světelných let od Slunce se v souhvězdí Hada nyní nachází oranžový trpaslík Gliese 710. Ten má zhruba poloviční hmotnost jako Slunce. Avšak Slunce jej evidentně zaujalo, protože k němu podle posledních měření přímo spěchá.

Za necelý milion a půl let se k naší hvězdě přiblíží na pouhý světelný rok, čímž Oortův oblak zásadně naruší. Mnoho komet tak změní dráhu a namíří se to do středu solárního systému.

7600000 – Marsův měsíc Phobos je pravděpodobně původně asteroidem, který rudá planeta zachytila a změnila jej ve svou oběžnici. Postupně jej k sobě přitahuje stále více a více, až Phobos bude slapovými silami roztrhán na malé kousky.

Kolem Marsu se pak vytvoří slabý prstenec. Podobný osud čeká i Neptunův měsíc Triton.

10000000 – Pokud bude ještě na Zemi existovat život i za deset milionů let, tak v té době jej bude čekat další náročná zkouška. Na svědomí ji bude mít dvojhvězda T Pyxidis. Ta se skládá ze žlutého trpaslíka, tedy hvězdy podobné Slunci, a bílého trpaslíka.

Bílý trpaslík pomocí své velké gravitace odčerpává ze svého souputníka materiál. Výsledkem bude kolaps hvězdy, její přeměna v supernovu a pořádná dávka záření vyslaná do okolí. Výbuch bude natolik silný, že záření z něj dokáže zásadním způsobem poškodit ozónovou vrstvu Země a způsobit masové vymírání.

27000000 – Oblak Gail Smithové je gigantické mračno plynného vodíku, které směřuje k naší galaxii rychlostí 1 130 000 kilometrů za hodinu. Podle dat získaných z Hubbleova teleskopu se s galaxií za 27 milionů let srazí.

Kolize vyvolá obrovské otřesy a vzplanutí mnoha hvězd. Obloha bude rozzářena jako jeden velký ohňostroj.

100000000 – K planetě Saturn neodmyslitelně patří její nádherné prstence. Ty byly poprvé pozorovány v roce 1610 Galileo Galileem. Avšak ani ony nejsou věčné. Působením bombardování mikrometeority se postupně narušuje jejich struktura a jednoho dne zcela vymizí.

225000000 – Slunce oslaví jedenadvacáté narozeniny. Že to zní divně? I Slunce obíhá kolem středu galaxie a to po směru hodinových ručiček. Jeho okružní rychlost dosahuje 250 kilometrů za vteřinu. Vzhledem k tomu, že naše mateřská hvězda se nachází spíše na periferii galaxie, nestihla svých obletů uskutečnit zatím příliš mnoho.

1000000000 – Jednou to zkrátka přijde. I když se Země od Slunce nenápadně vzdaluje, tak zářivost hvězdy se zvyšuje. Ve svých důsledcích to znamená jediné: Země se bude zahřívat, až opustí obyvatelnou zónu, a existence vody v kapalném skupenství na ní již nebude možná. Pokud ještě bude lidstvo existovat, bude si muset hledat jiný domov.

3800000000 – Náš nejbližší galaktický soused nese poetické jméno Andromeda po krásné princezně z řecké mytologie, kterou před netvorem z hlubin zachránil hrdinný Perseus. Tato galaxie je od nás vzdálena 200 000 000 světelných let.

Avšak Andromeda spěchá na rande a to nikoliv za Perseem, nýbrž za Mléčnou dráhou. Cestuje k nám rychlostí 110 až 120 kilometrů za vteřinu. Střetnutí je neodvratné. Pro sluneční soustavu tento jev bude pravděpodobně znamenat, že se posune na okraj nové galaxie, pracovně nazývané Milkomeda.

5000000000 – Slunce pomalu vyčerpá své zásoby vodíku a začne se proměňovat v červeného obra. Postupně spolkne Merkur, Venuši a možná i vysušenou Zemi. Ledové příkrovy Jupiterových a Saturnových měsíců začnou tát.

12000000000 – Jak to tak bývá, červený obr se začne proměňovat v červeného trpaslíka. Ve sluneční soustavě nastane gravitační chaos, některé planety se od Slunce ještě více vzdálí a navždy se promění ve zmrzlé světy, jiné systém zcela opustí.

1000000000000 – Mnohé galaxie začínají „dohořívat“. Schází jim materiál k vytváření nových hvězd.

2000000000000 – Rozpínání vesmíru dosáhlo takové úrovně, že mimo místní kupu galaxií již není možné dohlédnout dál.

20000000000000 – Červení trpaslíci postupně chladnou a proměňují se v černé trpaslíky, tedy v chladné nezářivé kusy hmoty. Milkomeda pomalu tmavne.

100000000000000 – Poslední z hvězd dohasínají. Zbývajícími hvězdnými objekty zůstávají již jen neutronové hvězdy a černé díry. Planetární systémy jsou rozpadlé, mnohé planety končí právě v černých dírách.

A co dál? Prostor ovládne chlad a pustota. Čas jako by se zastavil, protože tak bude vesmír vypadat velmi, velmi dlouho. Až po 10³¹ letech začne docházet k určitým změnám. Nukleony, které dosud tvořily hvězdné zbytky se začnou měnit v lehčí částice, jakými jsou pozitrony nebo elektrony.

Ale ani ony tu nebudou věčně… Elektrony a pozitrony se začnou rozplývat a ten samý osud čeká mrtvé hvězdy. Ani černé díry si svou pozici neudrží. Byť je všeobecně známo, že jim neunikne téměř nic, tyto díry nejsou zas tak úplně černé.

Stephen Hawking prokázal, že z nich uniká záření, takže vlastně postupně vypařují. A to tak, až jednoho temného dne zmizí docela. Uplyne googol let a kosmos bude zcela bez hmoty. Tu a tam jím proletí zbytky záření a nějaké zatoulané neutrino.

Vesmír bude pomalu a mrazivě umírat. A také trvale, protože rozpínání vesmíru, jeho inflace, bude věčná….