Je to ničivá exploze! Obrovská síla vyvrací masivní stromy, jako by neměly vůbec žádné kořeny. A šíří se oheň. Zkáza proniká do široké oblasti kolem epicentra a pohltí stovky kilometrů čtverečních. Právě vybuchl asteroid.

Možnost, že se modrá planeta střetne s nějakým vesmírným tělesem, je samozřejmě reálná. Dinosauři by o tom mohli vyprávět. Pro to astronomové včetně tuzemských bedlivě sledují, co se v kosmu děje. Jde o jakousi vesmírnou nebo planetární hlídku, složenou z týmů odborníků, která funguje už řadu dekád napříč celým světem.

Sleduje, vyhodnocuje, varuje. Co by se stalo v případě, že by Zemi skutečně hrozilo nebezpečí? Jak by v takové situaci experti reagovali? Nasadili by jaderné zbraně jako hrdinové snímku Armageddon? Nebo by použili jiné, konvenční technologie, aby blížící se kolizi odvrátili?

Kráter Chicxulub

Vraťme se ještě ke katastrofě, která ukončila dlouhotrvající éru neptačích dinosaurů. Faktem je, že srážka, jejíž následky druhohorní fauna okusila na vlastní kůži, je dosti výjimečnou záležitostí. Vědci mají za to, že natolik devastační „pozdravy“ z vesmíru přicházejí zhruba jednou za 100 milionů let.

Od toho posledního uplynulo nějakých 66 milionů let. Jeho dokladem je kráter Chicxulub o šířce asi 180 kilometrů a hloubce v době dopadu až 20 kilometrů, který zůstal v oblasti poloostrova Yucatán, vybíhajícího do Mexického zálivu.

Horší než výbuch v Hirošimě i Nagasaki

Abychom si připomněli nějaký impakt asteroidu, nemusíme se dívat až tak daleko do minulosti. Před asi 118 lety, v létě 1908, došlo k takzvané Tunguzské události. Do oblasti sibiřské tajgy tehdy přiletěl objekt o velikosti kolem 50 metrů.

Takové rozměry se nezdají nijak zvlášť dramatické, následky však byly extrémní. V časných ranních hodinách 30. června vesmírné těleso, ještě nad úrovní země, explodovalo – s mnohem větší silou, než jakou měla detonace atomových bomb Little Boy a Fat Man, svržených na konci druhé světové války na japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Ostatně onu sílu lze u zmíněných pum vyjádřit hodnotou zhruba 15 až 20 kilotun TNT, zatímco u asteroidu některé odhady hovoří až o 30 megatunách čili víc než tisícinásobku! Samozřejmě lze mluvit o štěstí, že si to nezvaný mezihvězdný cestoval nenamířil do nějaké hustě zabydlené lokality.

I tak lze Tunguzskou událost vnímat jako varovně vztyčený prst. Vědci jsou odhodláni udělat maximum, aby se něco podobného neopakovalo. Na nějakou dobu jim přidělal vrásky asteroid s kódovým označením 2024 YR4. Později ale vyšlo najevo, že tento objekt modrou planetu mine.

Češi sídlí v Ondřejově

V tuzemsku je velmi známá a hojně navštěvovaná hvězdárna v Ondřejově, nenápadné obci ve Středočeském kraji. Ne každý ovšem ví, že zde má rovněž sídlo Astronomický ústav Akademie věd ČR.

Členem tamního týmu je Mgr. Petr Pravec, Ph.D., z oddělení meziplanetární hmoty, zkušený odborník, jemuž se během profesní kariéry, trvající přes 30 let, podařilo objevit přes 300 asteroidů.

Nepřekvapí proto, že náleží ke skupině astronomů, na nichž leží povinnost hlídat hvězdné nebe. Spolupracuje přitom s kodaňskou univerzitou, díky čemuž má vzdálený přístup k fotometrickému teleskopu na chilské observatoři La Silla.

Vědci monitorují objekty, u nichž existuje i sebenepatrnější riziko impaktu. Ročně je to pár desítek vesmírných těles. K tomu dodejme, že podle týmu planetární obrany, fungujícího pod americkou organizací NASA, má nějaký potenciál dostat se na kolizní dráhu téměř 40 000 objektů, zaznamenaných v takzvaném katalogu asteroidů – ten mimochodem čítá už kolem půl druhého milionu položek.

Více se dočtete v čísle 4/2026