Na konci léta roku 1917 proběhl u belgických Yper jeden z největších masakrů I. světové války. Bitva u Passchendaele známá též jako třetí bitva u Ypres stála život přes půl milionu vojáků aniž by měla pro jednu či druhou stranu jakýkoliv zásadnější přínos.
Po několika měsících zbytečného krveprolití, kdy se strany střídaly v útocích ze zákopů nepřinesla nic než smrt a zmar. Britové se tedy pokusili zvrátit štěstí na svou stranu novou taktikou zvanou „bite and hold“ (zakousnout a držet).
Její naprosto jednoduchý princip spočíval v omezení masivních útoků sebevražedného charakteru a v upřednostnění občasných, pečlivě naplánovaných útoků menšího rozsahu, které nepřítel nečeká.
Přestože to byl prostý plán, Němce takový způsob boje vyvedl z míry a Britové díky tomu ukořistili nějaké to území navíc. Celkový přínos byl však minimální.
