Čeští historici Prokop Tomek a Ivo Pejčoch upřesnili počet obětí invaze armád Sovětského svazu a jeho čtyř satelitů do Československa v roce 1968. Jen do konce roku zemřelo v souvislosti s okupací 137 Čechů a Slováků.

Více než dvacetiletý pobyt sovětských vojsk se pak stal osudný čtyř stovkám našich spoluobčanů..

Po dlouhá léta se uvádělo, že do konce roku 1968 zahynulo v důsledku okupace 108 Čechů nebo Slováků. Historici se nyní dopátrali k vyššímu číslu. Většina obětí zahynula v prvních týdnech okupace, kdy vojáci Varšavské smlouvy zavraždili 50 lidí.

Nejstarší obětí vpádu byl jedenadevadesátiletý legionář Antonín Abraham, kterého zabil sovětský tank.

O vpádu armád do Československa rozhodlo sovětské politbyro nejen kvůli liberalizaci poměrů, ale i kvůli pozicím pro sovětská vojska v případné válce proti NATO. V Československu totiž do té doby žádné sovětské jednotky rozmístěny nebyly.

Samotná invaze začala již 20. srpna 1968, kdy na letiště v Praze a Brně začaly dosedat vojenská letadla. Pozemní vojska pak překročila čs. hranice ve 23 hodin. Kromě Sovětů se invaze zúčastnilo také Polsko, NDR, Maďarsko a Bulharsko.

Východoněmecké jednotky vstoupily na československé území již dříve, ale záhy se stáhly, protože si popletly středoevropský a moskevský čas, podle kterého byla celá akce řízena.

Síla, která na naše území vnikla, byla drtivá. První sled armád Varšavské smlouvy se skládal ze tří skupin. Skupina A operující z Polska měla 70 000 vojáků a 1800 tanků, skupina B z NDR 35 000 a 1300 tanků, skupina C, která na československé území vnikla z Maďarska 40 000 vojáků a 1500 tanků.

Sověti a jeho satelity měli pro intervenci do Československa připraveno celkem 600 000 vojáků, 6 300 tanků, 2000 děl a raketometů a 800 letadel. Proti této síle stála československá armáda o síle 150 000 vojáků a s rozkazem zůstat v kasárnách.

Vojáci z Maďarska, Bulharska, Polska i bývalé NDR československé území záhy opustili, sovětská vojska však zůstala. Pod nátlakem Kremlu schválilo Národní shromáždění 18. října 1968 smlouvu o dočasném pobytu sovětských okupačních vojsk v ČSSR. Okupace Československa z 21. srpna tak získala zástěrku zákonnosti.

Jen čtyři poslanci našli v sobě dostatek odvahy a hlasovali proti smlouvě. Byli to Gertruda Sekaninová, František Kriegel, Václav Prchlík a František Vodsloň.

Za oficiální ukončení pobytu sovětské armády na čs. území je považován protokol o ukončení odsunu, který byl podepsán 25. června 1991. Poslední sovětský voják na území ČSFR, kterým byl velitel Střední skupiny sovětských vojsk Eduard Vorobjov, odletěl z Prahy 27. června 1991.

Československé pohledávky v souvislosti se vstupem, pobytem a odchodem sovětských vojsk projednané v roce 1991 vládou přesahovaly 14 miliard korun. Ovšem ztráty, které zemi po okupaci postihly, byly mnohem větší.

Nemalá část inteligence emigrovala do zahraničí, takže z jejích schopností nakonec profitovaly jiné státy.