Zatímco někteří lidé bez problémů vstanou v pět ráno a před ochodem do práce či školy stihnou ještě spoustu práce, jiní mají problém „nastartovat“ před desátou hodinou. Lidé typu „sova“, kteří chodí pozdě spát, mohou mít oproti „skřivanům“ i jiné nevýhody než jen ranní rozespalost.

Současné nejnovější výzkumy naznačují, že pozdní ukládání ke spánku může přispívat k nočním můrám.

V živém těle platí, že vše souvisí se vším. V těle tak neuvěřitelně složitém, jako je to lidské, zavede vědce pátrání po nejrůznějších souvislostech často tam, kde by laik rozhodně žádnou souvislost nečekal.

Řadu nečekaných spojení dokáže odhalit i výzkum spánku, který je těsně navázán na výzkum rytmických dějů v organismu řízených hormony, tzv. cirkadiánních rytmů. Tyto výzkumy jsou navíc velmi aktuální v době, kdy je západní svět obcházen plíživou epidemií deprese a dalších poruch nálady, nemluvě již o souvisejících kardiovaskulárních obtížích.

Na souvislost mezi pozdním ukládáním ke spánku nedávno narazili lékaři z kanadského Montrealu i Vanu v Turecku.

Sova kontra skřivan

Jako první formulovali souvislost mezi bděním do noci a hrůzyplnými sny v roce 2010 psychologové z Laboratoře pro výzkum snů a nočních můr při Nemocnici Sacre-Coeur v kanadském Montrealu pod vedení Tore Nielsena.

Vědci připravili dotazník přístupný prostřednictvím internetu, v němž testovali vztah nočních můr nejen na tzv. chronotypu (tedy právě sova versus skřivan), ale i na věku či pohlaví. Celkově se vědcům sešlo celých 3974 odpovědí (poměr mezi ženami a muži byl asi 3 : 1), průměrný věk respondentů osciloval okolo 26 let.

Když vědci výsledky dotazníkového šetření statisticky vyhodnotili, zjevila se před nimi poměrně jednoznačná souvislost. S přibývající oblibou pozdního usínání se frekvence nočních můr zvýšila. Velmi solidní datový soubor však poučil vědce o ještě jedné zajímavé souvislosti – pohlavím náchylnějším k vyšší frekvenci nočních můr v závislosti na chronotypu jsou ženy.

Brzká replikace výsledků

Výsledky Nielsenova týmu se zanedlouho podařilo poměrně přesně zopakovat i dalšímu týmu, který vedl Yavuz Selvi z univerzity ve Vanu v jihovýchodním Turecku. Na této univerzitě má výzkum spánku velkou tradici, a vědci proto nejčastěji využívají vlastní dotazníky, tzv. Vanskou škálu (viz rámeček).

Studie se účastnilo celkově 264 univerzitních studentů, kteří měli hodnotit frekvenci svých nočních můr na škále od 0 do 4, přičemž nižší čísla znamenají nižší frekvenci. Studenti, kteří sebe sama hodnotili jako večerní typy čili „sovy“, dosáhli průměrného skóre 2,1. „Skřivani“ skórovali podstatně lépe – v průměru se dostali na hodnotu 1,23.

Nabalování spánkového dluhu…

Pozoruhodně přesná shoda ve výsledcích dvou týmů z různých konců světa pochopitelně volá po vysvětlení. S jedním z nich přispěchal další odborník na problematiku spánku, Mark Blagrove z univerzity ve Swansea ve Walesu.

Jeho teorie je ve svém jádru poměrně jednoduchá – lidé „typu“ sova totiž často notoricky trpí nedostatkem spánku. Ačkoliv chodí spát pozdě, vstávat musejí stejně jako ostatní brzy ráno. Jejich nevyspalost se tak celý týden střádá a kompenzuje se dlouhým spánkem během víkendů.

Během dlouhého spánku se však na druhou stranu snadněji vyskytne tzv. REM fáze spánku, která je typická intenzivním sněním. A kde je intenzivní snění, tam mohou být i noční můry. „Další výzkumy by měly zjistit, do jaké míry se na vzniku noční můry podílí kolize REM fáze spánku a vysoká hladina ,stresového hormonu´ kortizolu,“ vysvětluje Yavuz Selvi.

Metr na noční můry

*Jednou ze základních charakteristik, které odlišují skutečnou vědeckou činnost od těch, které si na ní jen hrají, je přítomnost měření a počítání. Ovšem zatímco např. ve fyzice je snadné počítat metry, jouly či kandely, při hodnocení našich subjektivních prožitků to tak jednoduché není.

*Aby se psychologové přeci jen dokázali zorientovat a opřít se o nějaká „tvrdá“ data, využívají především dotazníky. Ty velmi často obsahují i číselné škály, jejichž prostřednictvím vyjadřují respondenti intenzitu svých pocitů, frekvenci zážitků či další důležité charakteristiky.

*Odborníci na sny a noční můry pro své účely užívají nejčastěji kombinaci několika takových standardizovaných dotazníkových „metrů“, např. Pittsburský index spánkové kvality (PSQI), Vanskou škálu snové úzkosti (VDAS), Hamiltonovu škálu pro deprese (HRSD) či Hamiltonovu škálu úzkosti (HAS).