Severoamerické cikády s příznačným rodovým názvem Magicicada udivují nejen svým pestrobarevným vzhledem, ale zejména jedinečným životním cyklem. K přeměně v dospělce dochází u všech larev společně jednou za 17 let. S touto délkou vývoje jim náleží pomyslná první příčka mezi vším hmyzem.

Většina z nás má cikády spojené spíše s časem letních dovolených ve Středomoří. Většina druhů cikád dává skutečně přednost subtropický až tropickým oblastem zeměkoule. Řadu z 2500 druhů, které věda v čeledi Cicadidae dnes rozlišuje, nalezneme i ve vyšších zeměpisných šířkách.

Cikády rodu Magicicada patří právě k druhům, s nimiž se lze setkat i v oblastech okolo 50 rovnoběžky severní šířky na pomezí USA a Kanady nedaleko východního pobřeží.

Jen dva podobní příbuzní

Nejznámější druh celého rodu Magicicada septemdecim, popsal pro vědu poprvé již zakladatel biologické systematiky Carl Linné v roce 1758. Čtenářům znalým latinského jazyka je zřejmé, jak švédský génius k druhovému názvu tohoto hmyzu došel.

Vývoj této cikády od vajíčka po vylíhnutí v dospělý hmyz trvá skutečně neuvěřitelných 17 let. Tuto délku cyklu s ní sdílejí již jen další dva příbuzné druhy M. septemdecula a M. cassini, další magicikády se vyvíjejí „pouhých“ 13 let.

Všichni najednou!

Celou dobu tráví larva zavrtaná v hlíně, kde se živí kořínky a dalším organickým materiálem. Úkolem dospělce je v podstatě „jen“ co nejrychleji se spářit a naklást vajíčka. Jako dospělci přežívají 4–6 týdnů.

Sedmnáctiletá délka vývoje však není jedinou zvláštností těchto druhů hmyzu. Pro ekosystémy, v nichž se vyskytuje, je důležité, že se všechny cikády líhnou najednou. V průběhu několika dnů až týdnů svými barevnými těly doslova zaplaví povrch země, stromů, keřů i lidských staveb.

Vědci se domnívají, že je to dědictví z doby, kdy až do míst jejich dnešního výskytu zasahoval pevninský ledovec.