Umíte si představit, že se před vámi – třeba v noci na opuštěném místě – objeví zarostlý chlápek, který vás bude chtít oloupit, v nejhorším možná i zavraždit? Jenže vy se nebudete zlosynovi bránit, protože se u vás projeví prodloužení reakčních časů a také oslabení tzv. úlekových reakcí, dokonce i úbytek strachu.

Za tím vším může být postižení latentní (skrytou, bezpříznakovou) toxoplazmózou. Infekční onemocnění patří mezi zoonózy – přenášené ze zvířat na člověka.

Původcem možných obrovských problémů je malilinkatý, nenápadný, ale záludný parazitický prvok Toxoplasma gondii. S oblibou napadá centrální nervový systém (CNS), kde se vskutku pěkně vyřádí.

Myší sebevrazi se těší na smrt

Poznali to badatelé na podivném chování samečků laboratorních krys. Když je infikoval parazit Toxoplasma gondii, určitá oblast jejich mozku kupodivu reagovala stejně silně na pach vrnící samičky jako na pach číhající nenasytné kočky.

Ta se asi podivila, když postižený myšák bezstarostně přišel až před její čumák.

Vědci se snaží zjistit, co způsobuje onu převratnou změnu v chování podobných chlupatých „sebevrahů“. Tedy zda infikované krysy pach kočičí moči přitahuje, či zda jen zmenšuje jejich strach. Jedno z originálních vysvětlení uvádí, že uvedený prvok se chce dostat do kočičího organismu, a proto záměrně nutí myš přestat se bát, aby se mohla nechat v poklidu sežrat.

Společníkem je i schizofrenie

Odborníci nyní chtějí objasnit, zda podobné sebezničující chování je patrné i u lidí, na které si zmíněný proradný prvok s chutí zasedl. Ostatně obětí může být nečekaně i každý z nás. Věřte, nevěřte, experimentů se účastní četní dobrovolníci, kteří se proměňují v symbolické laboratorní myši.

Velmi zajímavý je např. grantový projekt, v němž se evoluční biolog, profesor RNDr. Jaroslav Flegr, CSc., věnuje mj. možným souvislostem latentní toxoplazmózy a propuknutí schizofrenního onemocnění. Cílem je otestovat, zda se narušení při zpracovávání informací v CNS schizofrenních pacientů nevyskytuje i u osob s latentní toxoplazmózou.

Tím se dají pochopit mechanismy působení toxoplazmózy na lidský nervový systém a naznačit možnou cestu k odhadu rizika propuknutí schizofrenie u „toxoplazmaticky“ pozitivních osob. A těch není zrovna málo! Nyní jej v sobě hostí až 40 % Evropanů!

Primát mají kočky

Konečným hostitelem parazita jsou výlučně kočkovité šelmy, v jejichž střevě dochází k pohlavnímu rozmnožování prvoka. Vytvářejí se zde tzv. oocysty, které se spolu s trusem vyměšují do venkovního prostředí, kde se jimi může nakazit mezihostitel.

Tím je v podstatě jakýkoliv teplokrevný živočich včetně člověka. Přenos parazita z mezihostitele (v přírodě nejčastěji hlodavce, hlavně myší) do konečného hostitele – kočky – se děje formou predace, tedy tím, že kočka myš uloví a pozře.

Prvok bývá vychytralý

Mikroskopičtí vetřelci bývají ve vyvolání změny chování postižené oběti velice vynalézaví. „K nejznámějším způsobům patří přímé zásahy do CNS hostitele. Tak dokáže parazit spouštět i velmi složité vzorce chování…Hostitel je pod vlivem parazita přinucen jednat proti svým životním zájmům, vyhledává příležitost být zabit a pozřen dravcem,“ vysvětluje Jaroslav Flegr.

Každý třetí Čech ohrožen!

Od zvířat se může nakazit člověk. Způsobí to syrové maso, zamořená půda, ale i přímá nákaza. Nebezpečí přináší i požití nedostatečně tepelně zpracovaného masa jiných mezihostitelů (např. králíků) či potraviny kontaminované trusem nakažených koček.

V závislosti na potravních zvyklostech a dalších faktorech se tzv. promořenost toxoplazmózou mezi různými zeměmi značně liší. Zatímco v České republice je nakažena asi třetina obyvatel, některé země (např. Francie) hlásí dokonce skoro 90 % populace.

Inkubační doba u lidí má časový interval 10–21 dnů.

Jsem parazit a budu ve vás bydlet!

Nechráněnou vstupní branou infekce do našeho organismu se mohou stát všechny sliznice. Velice choulostivé jsou ty dobře přístupné z povrchu těla – např. zažívací trakt. Může to být porušená kůže, podle některých specialistů i trakt respirační (dýchací ústrojí).

Latentní toxoplazmóza u člověka ve většině případů vypadá podobně jako běžné virové onemocnění, za které bývá často chybně diagnostikována.

Někdy se objevují zvýšené teploty, únava, bolest kloubů, nápadné může být zvětšení mízních uzlin. Po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst až do konce lidského života. Přitom vetřelec ani neví, že je v člověku a že nemá cestu ven!

Rád kamarádí se smrtí

Vážné následky, někdy až smrtelné, může mít toxoplazmóza u osob s poruchami imunity (např. AIDS), při podávání imunosupresiv (léky omezující činnost imunitního systému), při transplantaci orgánů, apod.

Závažná je forma gynekologická s opakovanými potraty a možností vážného poškození plodu. U něj může zasáhnout oči, mozek, játra apod. Častá je psychomotorická retardace.

Oběti nevědí, co činí

Při objasňování podivného chování různých tvorů dominuje tzv. manipulační hypotéza. Podle ní nemusí parazit nečinně čekat na příležitost, ale může zvýšit šance přenosu manipulací chování svého mezihostitele.

Skutečně se ukazuje, že chování nakažených hlodavců se v mnoha ohledech liší od chování hlodavců, kterým se nákaza vyhnula.

Podle této teorie může parazit účelně měnit chování hostitele, a tím zvýšit pravděpodobnost přenosu do „dalšího levelu“. Parazit-manipulátor tak získává selekční výhodu oproti ostatním nemanipulujícím jedincům, což se projevuje v jeho větším reprodukčním úspěchu.

Stejné není ani chování

Výzkum chování nakažených zvířat ukazuje, že změny v chování hostitele způsobuje množství parazitických organismů. Může se měnit nejen chování nakažených hlodavců, ale třeba i lidí.

Několik let výzkumů potvrdilo existenci rozdílů v psychologických profilech osob s latentní toxoplazmózou a osob nenakažených. Jde například o míru ochoty respektovat sociální pravidla a normy, podezřívavost, žárlivost. Jmenované faktory jsou vlivem nemoci zesílené.

Jak se můžeme léčit?

Základní vyšetření zjišťuje, zda je pacient infikován Toxoplasma gondii a je-li pravděpodobné, že se nachází v akutním stadiu infekce. Přímý průkaz přítomnosti parazita v našem organismu je ovšem značně obtížný.

Latentní toxoplazmóza je jasně rozpoznatelná až podle zvláštních testů. Proto laboratorní diagnostika toxoplazmózy využívá z největší části prokázání specifických protilátek.

Pomůže i získaná imunita

Téměř třetina našich obyvatel však toxoplazmózu prožila a určité hladiny protilátek u ní přetrvávají. Proto zpravidla nestačí zjistit, zda pacient má, či nemá protilátky proti Toxoplasma gondii. Pro posouzení rizika infekce plodu nebo potřebnosti terapie je klíčová znalost fáze infekce.

Na ni můžeme usuzovat z dynamiky protilátek jak celkových, tak i jednotlivých tříd imunoglobulinů. Tedy proteinů, které jsou schopny jako součást imunitního systému identifikovat a zneškodnit cizí objekty (viry a bakterie) v organismu.

Osvědčuje se léčba kombinací léků (pyrimethamin, spiramycin aj.). Potvrzení výsledků vyšetření provádí na požádání Národní referenční laboratoř pro toxoplazmózu.

Více se dozvíte:

M. Vokurka, J. Hugo a kol.:Velký lékařský slovník: Maxdorf, 2010

http:://www.eurochem.cz/polavolt/org/abecedne/i/popidsyx/flegr.htm

https://toxoplasmosa. cz

Amygdala se stala cílem výzkumu

*Využití moderní techniky přispělo k bližšímu poznání amygdaly (corpus amygdaloideum). *Jde o párovou mozkovou strukturu obratlovců (včetně člověka), umístěnou ve střední části spánkového laloku.

*Má četná spojení mj. do mozkové kůry.

*Amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky, které mají emocionální zabarvení.

*Významně ovlivňuje náladu, chování při radosti, ale i strachu.

*Centrální jádra se podílejí na vzniku reakce strachu, jako je strnutí (nehybnost), tachykardie (rychlý srdeční tep), zvýšené dýchání, sevření žaludku a vylučování stresových hormonů.

*Vědecký výzkum na krysách ukázal, že Toxoplasma gondii, pokud napadne mozek, se nejčastěji usadí právě v amygdale.

*Zde vytvoří cysty, které mohou být příčinou poruch, jako je schizofrenie nebo paranoia.

Malinký prvok působí obrovské potíže

Původce toxoplazmózy – parazitického prvoka Toxoplasma gondii  – roce 1908 dva francouzští lékaři izolovali ze sleziny hlodavce gondiho saharského (Ctenodactylus gundi ) z čeledi severoafrických pamyší hřebenoprstých.

Onemocnění u člověka vyvolané Toxoplasma gondii rozpoznal až v roce 1923 český oftalmolog, profesor Josef Janků, při zkoumání mrtvého dítěte, které mělo oční toxoplazmózu.