Pod vlivem hollywoodské továrny na sny (v tomto případě spíš na noční můry) si vybavujeme žraloky jako krvelačná stvoření, která se vynořují, trhají nic netušící oběti a cení tesáky z vody zabarvené krví.

Umíte si představit žraloky jako mírumilovná stvoření, relativně malé neškodné tvory žijící v jezerech a řekách před více než 200 milióny let? Někteří vědci se domnívají, že tito pravěcí žraloci na mělčinách sladkovodních jezer hlídali něco jako jesle pro jejich mláďata, aby se mohla nerušeně vyvíjet a nebyla ohrožována žádnými predátory.

Tým německých paleontologů podpořil tuto hypotézu nálezem230 milionů let starých částí ochranných obalů vajec a drobných zubů. V lokalitě Madygen v jihozápadní části středoasijského Kyrgyzstánu je významné naleziště zkamenělin z pozdního triasu a právě tady ke svému překvapení objevili vědci i fosílie žraločích zárodků a mladých žraloků.

Hledat žraločí fosílie není jednoduché, nejen kvůli jejich chrupavčité kostře. Když prohledáte deset kilogramů materiálu ve slibné lokalitě, vaší odměnou – když máte štěstí – jsou prý třeba jen tři miniaturní zuby.

Proto byla příjemným překvapením i bohatost tohoto nálezu. Neobvyklé byly i výsledky chemického rozboru skloviny nalezených zubů, protože ukazují, že byly vytvořeny ve sladké vodě, zatímco dnešní žraloci se třou výhradně v moři.

Tým zjistil, že nalezené drobné zuby spolu s ochrannými obaly vajec reprezentují dva různé druhy žraloků. Jeden druh je považován za člena čeledi paryb tzv. Hybodontidae. Druhý je pravděpodobně druh žraloka z čeledi Xenacanthidae.

Čeleď Hybodontidae vyhynula zhruba ve stejné době jako dinosauři (před 65 miliony lety), zatímco čaleď Xenacanthidae zanikla v období triasu, asi před 200 miliony let.

Vědci jsou také zvědaví, jestli bude možné zjistit, zda tito dospělí žraloci trvale žili ve sladkovodním prostředí, nebo se stěhovali stovky kilometrů od moře proti proudu za účelem rozmnožování, podobně jako dnešní lososi. Na to jim v současné době však dostupné nálezy nedokážou dát odpověď.