Jak už to tak bývá, jedny z největších pokroků dělá věda ve vojenské oblasti. Výrazný technologický úspěch nyní zaznamenalo americké námořnictvo. To totiž úspěšně vyzkoušelo elektromagnetické dělo, které dokáže vyslat projektily pětkrát rychleji, než se šíří zvuk..

Zatímco střela z klasického kanonu získává svou energii jednorázově, elektromagnetické dělo pracuje trošku jinak. Náboj je postupně elektromagnetickým polem urychlován během celé své cesty hlavní, takže výsledná rychlost je přímo drtivá.

Pro představu, normální střela letí rychlostí okolo 2 500 kilometrů v hodině. Rychlost projektilu z nového děla je dvojnásobná. A plány amerických vojenských technologů jdou ještě dál. Již nyní jsou naplánovány zkoušky, při kterých by vystřelený náboj mohl dosáhnout rychlosti převyšující 20 000 kilometrů za hodinu!

Dostřel? 200 kilometrů!

Myšlenka elektromagnetického děla není úplně nová. Díla žánru sci-fi se takovými zbraněmi jen hemží a k prvním experimentům s nimi došlo kupodivu již před první světovou válkou. Za otce elektromagnetického kanonu lze pokládat norského vědce Kristiana Birkelanda.

Ten dokonce takové dělo sestrojil a posléze z něj i vystřelil, nicméně přesto, že projektil zasáhl cíl, dělo se při výstřelu rozpadlo, a tak Birkeland od dalších pokusů upustil.

Nové americké dělo připomíná spojené kolejnice. Právě mezi ně je umístěn náboj. Ten odpálí velmi silný elektrický impuls, takže síla výstřelu dosáhne 33 megajoulů. Jediný megajoul přitom vznikne při nárazu automobilu o váze jedné tuny do zdi.

Projektil z takového děla je schopen zasáhnout místo vzdálené až 200 kilometrů, tedy desetkrát více než doletí náboj z „obyčejného děla“. Railgun, tedy železniční zbraň, jak se novému kanonu přezdívá, by měl být schopen kadence 12 střel za minutu. .

Bojové nasazení děla se blíží

Taková elektromagnetická zbraň skýtá pro svého majitele řadu výhod. Nejedná se jen o daleký dostřel, i když s přesností to zatím nebude příliš slavné. Vzhledem ke své rychlosti dokáže projektil zničit svůj cíl jen díky své kinetické energii.

To by v praxi znamenalo, že bojová plavidla vybavená touto novou zbraní by nemusela s sebou vozit žádné trhaviny. Ty jednak zabírají místo a navíc samozřejmě vždy znamenají určité riziko výbuchu.

Vzhledem k tomu, že testy nové superzbraně probíhají úspěšně, se americké námořnictvo již těší na její zařazení do výzbroje.

„Poslední testy této moderní technologie přibližují její uplatnění na otevřeném moři,“ podotkl kontraadmirál Nevin Carr.

Dočkáme se někdy jejího využití i mimo armádní oblast? Snad ano. Třeba při vysílání raket do vesmíru. Zde je ovšem vše zatím jen v hrubých obrysech. Například rozjezdová dráha by musela být dlouhá několik kilometrů, takže starty kosmických plavidel na elektromagnetické bázi zůstávají zatím jen hudbou budoucnosti. .

Nacistické zázračné zbraně

Byl začátek roku 1945, nacistická vojska ustupovala na všech frontách, Adolf Hitler však stále věřil ve své konečné vítězství. Jeho víra byla opřena o poněkud zatemnělou mysl a také o tzv. zázračné zbraně.

Letounové střely V-1, rakety V-2, dalekonosné kanóny V-3, proudová letadla, to vše mělo zvrátit průběh války.

Němečtí vědci experimentovali i s jinými záležitostmi. Například s větrným dělem, které by silným proudem vzduchu poškozovalo spojenecká letadla. Stejný účel měl mít i vířivý kanón, který měl vytvářet umělá tornáda.

V nacistickém Německu probíhaly i pokusy se zbraněmi pracujícími na bázi zvukových vln. *Vývoj zvukových zbraní ovšem do konce dotáhli až Sověti a Američané.

Martin Janda