KDO: Želvuška (Tardigrada)
VELIKOST: cca 1 mm
ROZŠÍŘENÍ: celý svět včetně České republiky
Odborníci považují želvušky za nejodolnější tvory planety Země. Tito asi 1 mm velcí živočichové mají 8 nečlánkovaných nohou zakončených drápky, tenkou kutikulu (buněčná blána pokrývající živočišnou či rostlinou pokožku) pokrytou chloupky a příčně pruhované svaly. Potravu vysávají pomocí ústního ústrojí, které obsahuje bodce.
V nepříznivých podmínkách dokážou upadnout do stavu anabiózy, podobné hibernaci. Tak přečkají sucho, ponoření do tekutého helia, var, šestkrát vyšší tlak, než je v nejhlubším místě oceánu, či škodlivé záření.
Vědci zjistili, že v anabióze dokážou přežít radiaci až 570 000 radů (člověk vydrží dávku zhruba 1000x menší).
A jak se do stavu anabiózy dostane? Do organismu vyplaví trehalózu (disacharid složený ze dvou molekul glukózy, zjednodušeně řečeno určitý druh cukru). Ta se změní na strukturu podobnou sklu, jež chrání želvuščiny buňky.
Poté, co nepříznivé podmínky uplynou a želvuška přijde do styku s vodou, trehalóza se změní v kapalinu. Chráněné bílkoviny opět nabývají svého tvaru i funkce, který měly před »hibernací«.
Na světě žije asi 400 druhů želvušek, u nás bylo zaznamenáno 110 druhů.
Na barevné elektronové mikrofotografii je druh Paramacrobiotus craterlaki ukrytý v mechu ze vzorků v Crater Lake v africké Keni.
Zvětšení obrázku je 333x.
