Podle posledních výzkumů mají lišky schopnosti, které bychom čekali spíše u technologicky vyspělého dálkového navádění střel. Při svých útocích na kořist totiž dokáží využívat magnetického pole Země nejen pro orientaci, ale také k odhadu její vzdálenosti. S objevem přišel tým českých zoologů. 
Schopnost savců číst magnetické siločáry Země a využívat je ke své orientaci patřila ještě před nedávnem spíše do říše pohádek. Díky průkopnickým pracím zoologů, na nichž měl velký podíl i český vědec Hynek Burda, který v současnosti působí na univerzitě v německém Essenu, však vědecká komunita tyto schopnosti některým savcům již většinou neupírá. Poté, co společně se svými kolegy zkoumal Burda „vnitřní kompas“ krav, se zaměřil na zvláštní schopnosti běžných obyvatel středoevropské kulturní krajiny, lišek obecných.
Lišky užívají při lovu techniku, pro kterou užívají myslivci název „myškování“. Ve finální fázi útoku liška vyskočí vysoko do vzduchu, díky čemuž má možnost překvapit svou oběť z nekaného úhlu. Burda a jeho kolegové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR Jaroslav Červený, Petr Koubek a Petra Nováková si všimli, že pokud lišky kořist přímo nevidí, mají tendenci útočit zhruba ze severo-východního až severního směru. Podle jejich pozorování nezávisí směr útoku tom, v které denní hodině či ročním období se odehrává, ani na zatažení oblohy či směru větru. Ne, že by se lišky čas od času nepokusily zaútočit i z jiného směru – tyto pokusy však byly z větší části neúspěšné. Podle českých vědců by se mohlo jednat právě o případ, kdy se zvíře orientuje prostřednictvím magnetického pole Země.
