reklama
Domů     Historie
Pomohly velké děti slézt našim předkům ze stromů?
21.stoleti
od 21.stoleti 6.1.2011

Oproti našim nejbližším příbuzným máme my lidé velkou řadu zvláštností. Jednou z nejvíce zarážejících jsou i naše relativně velké, nemotorné a zcela bezbranné děti. Američtí antropologové se nedávno pokusili zrekonstruovat, jak rození takto neobvyklých dětí postupně proměňovalo životní zvyky našich předků. Oproti našim nejbližším příbuzným máme my lidé velkou řadu zvláštností. Jednou z nejvíce zarážejících jsou i naše relativně velké, nemotorné a zcela bezbranné děti. Američtí antropologové se nedávno pokusili zrekonstruovat, jak rození takto neobvyklých dětí postupně proměňovalo životní zvyky našich předků.

Lidské děti se rodí s porodní vahou, která činí v průměru činí asi 6,1% hmotnosti matky. Kromě tohoto poměrně vysokého čísla mají také řadu jiných zvláštností. Jednou z nich je například  nezvykle velká hlava, což přirozeně komplikuje porod. Dlouho po svém narození jsou proto děti zcela bezbranné a tak odkázané na péči nejen matky, ale i řady dalších příbuzných či jiných členů skupiny.  Oproti tomu naši nejbližší příbuzní, šimpanzi, rodí relativně samostatná mláďata o hmotnosti prakticky poloviční, okolo 3,3% hmotnosti matky. Tento do očí bijící rozdíl již sám o sobě volá po interpretaci. Zvláště, když primatologové a antropologové dobře vědí, jak rozdílné životní zvyky oba druhy mají. Americký antropolog Jeremy DeSilva z Bostonské univerzity se na základě dostupných údajů o velikosti mláďat a dospělců různých fosilních hominidů pokusil odhadnout, jak vypadaly postupné kroky v přechodu k větším dětem, životu mimo větve stromů a lidské sociální struktuře.

Podle jeho odhadů byla například mláďata druhu Ardipithecus ramidus (tedy populární „Ardi“) poměrně primitivní – dosahovala sotva 3,2% hmotnosti matky. S takovými mláďaty jistě nebyl problém vyskočit v případě nebezpečí do korun stromů. Spolu s objevením rodu Australopithecus se však tento poměr již výrazně proměnil: mláďata začala dosahovat hmotnosti až 6% hmotnosti matky. Takto velká mláďata se také pravděpodobně začala samostatně pohybovat až mnohem později, dokonce téměř tak pozdě, jako dnešní děti. Péči o tak velká a bezmocná mláďata (tzv. prodloužená postnatální péče) matky jistě nemohly zvládat samy: pomoc od partnera začala být tedy nezbytná. S postupně se prodlužujícím věkem (zhruba spolu s objevením se druhu Homo) přišly také na řadu také další důležití pomocníci: babičky. Velké děti tedy nejen napomohly „slézt opicím ze stromů“, ale napomohly také vzniku toho, čemu dnes říkáme rodina.   

 

reklama
Související články
Staří Mayové nikdy nevynalezli mince, jako platidlo využívali kakaové boby. Vědci si dlouho mysleli, že čokoláda, kterou z nich zhotovovali, byla určena jen pro vládnoucí elity. Nenovější výzkum ale ukazuje, že se zřejmě mýlili… Antropologové nacházeli nádoby se stopami po zbytcích kakaa především v mayských chrámech, nástěnné malby zase zobrazovaly elity při náboženských obřadech, jejichž […]
Jeho hodnota motivuje i traumatizuje… V průměru by se dala lidská inteligence vyjádřit číslem 100, v nadprůměru překonává metu 130. Co o nás ale jedno číslo vlastně vypoví? Oficiálně se o lidskou inteligenci začala věda zajímat teprve s příchodem 20. století. Průkopníkem prvních testů se stal v roce 1905 francouzský psycholog Alfred Binet (1857–1911). Zadání, […]
Od starších akademických prací, které pravěkým ženám přisuzují pouze vedlejší roli po boku mužů, přes představy lovců mamutů, u kterých měly ženy nanejvýš přežvýkávat a upravovat kůže, až po ztvárnění sexy jeskynní ženy Raquel Welchovou ve filmu Milion let před Kristem, je rozdělení rolí pohlaví v době kamenné pevně zakořeněno v povědomí veřejnosti. Čím však […]
Megalodon představoval stvoření jako vystřižené z nejhrůznějších nočních můr, a tak není divu, že ani miliony let po svém pravděpodobném vyhynutí nedává spát vědcům ani amatérským badatelům! Nutno podotknout, že toto úsilí zůstává odměňováno stále novými a novými zjištěními, která podtrhují už tak dosti fascinující příběh největšího žraloka všech dob. Při pohledu na zjev takového […]
Škrkavky, roupi či nedejbože tasemnice rozhodně na lidském žebříčku popularity živočichů nestojí na nejvyšších příčkách. Ba právě naopak, koneckonců, kdo by miloval parazity. Ale i tito tvorové jsou součástí živočišné říše a lidstvo už doprovázejí velmi dlouho. Hlístice, kam patří roup nebo škrkavka, stejně jako ploštěnci, ke kterým náleží tasemnice, jsou evolučně jedny z nejstarších […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz