Od doby, kdy naši předkové použili první nástroj z ostrého kamene po moment, kdy poprvé drželi v ruce kamennou sekeru, uplynuly celé 2 milióny let. Proč však trval technologický postup tak dlouhou dobu?

Tým britských vědců nedávno vysvětlil, že příchod komplexních nástrojů nečekal na vylepšení motoriky, ale na příchod komplexního mozku, který umožnil i vznik řeči.

Škrabku či ostří z úlomku ostrého kamene dokázali vyrobit již zástupci nejstaršího známého příslušníka rodu Homo, afrického člověka zručného čili Homo habilis (oldovan). Na kamennou sekeru, připevněnou na dřevěném topůrku, však v ruce třímal až hominid pokročilejší, Homo erectus (acheuléen).

Podle interdisciplinárního týmu vědců z londýnské University College, v němž své síly spojili neurovědci, archeologové a počítačoví odborníci, odráží stav technologií v průběhu staršího paleolitu vývoj vlastností lidského mozku a na něm závislé schopnosti imaginace a abstraktního myšlení.

Vědci nechali několik dobrovolníků vyrábět dva typy nástrojů: ostré kamenné odštěpky a kamenné sekery. Předtím jim však natáhli speciální rukavice, které detailně monitorovaly pohyb jejich rukou. Když data analyzovali, vyšlo najevo, že motorická náročnost výroby obou nástrojů je zhruba srovnatelná.

V čem se však liší, je náročnost organizace celého pracovního postupu. Vědci také dovodili, že centrum mozku, které je zodpovědné za vylepšení organizace práce stálo také za dalším obrovským civilizačním skokem: rozvojem řeči a symbolického myšlení.