Při vyslovení slova tučňák každému okamžitě naskočí pták „oblečený“ v černobílém fráčku. V Peru však byly nedávno objeveny ostatky obrovského třetihorního tučňáka, jehož peří mělo barvených odstínů podstatně více.

Velikostním rekordmanem mezi dnešními druhy tučňáků je milovník antarktického chladu, tučňák císařský. Paleontologům se však podařilo objevit již několik fosilních druhů, před jejichž velikostí dnešní až 115 cm dlouhý druh vypadá jako mladší bratříček. Během třetihor žily na Zemi  i druhy, které dosahovaly délky přes  150 cm. Mezi takové obry patřil i druh Inkayacu paracasensis, který byl americkým paleontology nedávno objeven v Peru. Největší zvláštností objevu však nebyla tučňákova velikost. Spolu se zbytky kostry nalezli vědci i zbytky jeho peří, především drobné částečky obsahující pigmenty, takzvané melanozomy. Když tyto zbytky  podrobně prozkoumali, došli k závěru, že v peří dávného druhu byly melanozomy jednak větší, jednak  podstatně koncentrovanější, než u druhů dnešních. Z tohoto faktu pak dokázali vyvodit poznatky jak o barvě peří, tak o jeho dalších fyzikálních charakteristikách. Namísto dnešních obvyklých barev tučňáků, tedy kombinace černé s bílou, byli eocénští obři zbarvení do červena, hněda i šeda, a to i v dospělém věku. Přítomnost většího množství melanosomů však měla na kvalitu křídel ještě další vliv. „Melanin přispívá k odolnosti vůči lámání, což je u materiálu jako je peří velmi důležitá vlastnost,“ popisuje jedna ze spoluautorek objevu, paleontoložka Julia Clarkeová z University of Texas.