Éra moderních antibiotik započíná rokem 1928, kde šťastná náhoda napomohla Alexandru Flemingovi k objevu penicilínu. Podle amerických antropologů jsou však dějiny takových šťastných náhod podstatně delší – sahají takřka 1600 let do minulosti. 
George Armelagos z Emory University v americké Georgii má zvláštní povolání – je totiž bioarcheologem. V praxi to znamená, že jeho specializací je vyhledávání stop po biologických látkách, které byly využívány našimi předky. Již v roce 1980 zkoumal kosterní zbytky lidí, kteří žili v letech 350 – 550 n.l. oblasti Núbie, dnešním severním Súdánu. Objevil v nich látku, která mohla být dost dobře zbytkem po tetracyklinu, který dnes patří mezi nejběžnější antibiotické preparáty. Kde se ale tetracyklin v kostech dávných Núbijců vzal? Armelagos pátral dál a došel k závěru, že půdní bakterie rodu Streptomyces, která tetracyklin produkuje, mohla být součástí obilné kaše, z níž se vařilo pivo. Jeho závěry, které přednesl na jedné z mezinárodních konferencí, zaujaly chemika Marka Nelsona natolik, že mu okamžitě nabídl svou odbornou pomoc. Závěry překvapily nejspíš oba vědce. Zbytky kostí, včetně kostí 4letého chlapce, které Nelson analyzoval, byly tetracyklinem doslova nasáklé! Podle Armelagose to rozhodně nemohla být náhoda: Núbijci, stejně jako dávní Egypťané a Jordánci, využívali pivo jako lék! „Streptomyces produkuje zlatavé bakteriální kolonie. Když takové kousky plavaly v pivu, muselo to být pro lidi, kteří chovali zlato ve velké úctě, skutečně působivé,“ neodpustil si trochu spekulace Armelagos.
