Na afrických savanách dokáží stovky drobných Davidů zvítězit nad Goliášem. Američtí vědci nedávno zjistili, že drobní mravenčí Davidové dokáží velmi efektivně zabránit slonům-Goliášům v pustošení stromů.

O velkých výsledcích často rozhodnou věci, které jsou na první pohled titěrné. Přesně tak je to i se sotva 5 miligramů vážícími mravenci a zhruba miliardkrát těžšími giganty – slony africkými. Sloni však nejsou jedinou „velkou záležitostí“, o které bude v tomto příběhu řeč.

Ve hře je totiž zachování vyváženosti celého ekosystému východoafrických savan. Ty mají kromě své bylinné složky, kterou tvoří především nejrůznější trávy i složku stromovou, kterou zastupují především vzdálení příbuzní našich akátů, akácie.

Přítomnost těchto stromů je pro život na savanách klíčová – bez širokých korun a jejich životadárného stínu by život na vyprahlých planinách vypadal zcela jinak. Vysoké stromy jsou však neustále pod tlakem obrovitých býložravců, především žiraf a slonů.

Američtí vědci z University of Florida a University of Wyoming nedávno zjistili, že klíčovými hráči, který drží ekosystém v rovnováze, jsou právě mravenci. Akácie jim totiž mohou nabídnout mnohé. Kromě úkrytů je to především sladká šťáva, která pro ně představuje vydatný zdroj potravy.

Není proto divu, že se do obrany svého „domácího“ vrhají se zvláštní vervou. Jak ale vlastně takový mravenec dokáže porazit slona? Není to tak těžké, stačí znát jeho „Achillovu patu“. Tou je v případě slonů vnitřek jejich chobotu, který je obzvláště citlivý.

Jakmile se do něj zahryznou stovky párů mravenčích kusadel, slon si tuto nepříjemnou zkušenost zapamatuje a napříště se oblíbeným stromům mravenců vyhne. Tento objev by mohl hrát v budoucnu důležitou roli.

Na ochraně úrody keňských farmářů před nájezdy hladových slonů často závisí život celého sloního společenství. Vědci nyní testují, zda by k této ochraně nepostačilo postříkat úrodu „parfémem“ z mravenců.