Živočišný kmen členovců je neuvěřitelně úspěšný – tvoří téměř 80% druhů všech známých živočichů. Příbuzenské vztahy mezi skupinami, které jej tvoří, tedy šestinožci (např. hmyzem), korýši, pavouky a stonožkami, však stále příliš jasné nejsou. Rozsáhlá genetická studie nedávno nabídla řešení, které víceméně potvrzuje tradiční představy. 
Uvnitř poměrně jednoznačně definované skupiny členovců je z hlediska systematiků problémů více než dost. Tradičně největší problém je se skupinou stonožek a mnohonožek (Miriapoda). Na základě podobností v utváření ústního ústrojí se zdá, že hmyz, korýši a stonožky by měli tvořit samostatnou linii čelistnatců (Mandibulata), zatímco pavoukovci (pavouči, štiři, roztoči atd.) zase odlišnou linii klepítkatců (Chelicerata). Dříve provedené molekulární studie však ukázaly, že klepítkatci a stonožky by ve skutečnosti měli být spojeni do jedné skupiny Miriochelata. Aby tuto otázku rozřešili, odebrali vědci pod vedením Omara Rota-Stabelliho z prestižní University College London vzorky jaderné DNA a osekvenovali celých 198 genů kódujících proteiny. To však nebylo však – na pomoc si vzali ještě tzv. microRNA. Když provedli veškerou mravenčí práci se sbíráním dat, „nakrmili“ jimi programy a nechali počítače dělat jejich práci. Jejich výsledky byly nakonec poměrně jednoznačné. Potvrdila se hypotéza „čelistnatců“, tedy představa, že hmyz, korýši a šestinožci tvoří samostatnou vývojovou linii. Dalším z výsledků rozsáhlého výzkumu bylo stanovení nejbližších příbuzných členovců. Jsou jimi opravdu sesterské skupiny želvušek a drápkovců, zatímco hlístice jsou již vzdálenějšími příbuznými.
