První dopravní tunel byl postaven již v roce 1670, zasloužili se o něj Francouzi. Od té doby po celém světě vyrostla tunelů celá řada, některé nudné, jiné ovšem na první pohled zaujmou – ať svým vzhledem, nebo historií s nimi spjatou. Redakce 21. STOLETÍ pro vás vybrala ty nejzajímavější z nich.
1. Gotthard Base
Místo: Švýcarsko
Délka: 57 km
Rok dokončení: 2018
V současnosti vzniká pod švýcarskými Alpami železniční tunel Gotthard Base. Po jeho plánovaném dokončení v roce 2018 by se měl stát nejdelším železničním tunelem světa, bude totiž měřit 57 kilometrů. Cestujícím z Curychu do Milána by tento tunel měl jejich tříapůlhodinovou cestu zkrátit o hodinu.
Alpy jsou samozřejmě obtížným terénem, práce na tunelu se proto zpožďují. Ona není legrace razit tunel s nadložím o 2400 metrech. Bylo zde vytěženo tolik horniny, že by se z ní mohlo postavit 5 pyramid, jaké známe z Gízy. Po zprovoznění by zde mělo jezdit 250 vlaků denně, což je podstatně více, než jezdí v současném nejdelším železničním tunelu Seikan. Tam jich za den projede sotva patnáct.
2. Seikan
Místo: Japonsko
Délka: 53,9 km
Rok dokončení: 1988
Tunel Seikan, spojující dva japonské ostrovy Honšú a Hokkaidó, je nejdelším a také nejhlouběji položeným železničním tunelem na světě. Jeho stavba trvala celých 17 let a spotřebovalo se při ní 168 tisíc tun oceli. A bohužel si vyžádala i 34 lidských životů.
Problémem tunelu je fakt, že ne úplně dobře těsní. Voda do něj natéká tak rychle, že kdyby zde nebyly použity odsávací jednotky, za tři dny by byl zcela zaplaven. Možná i proto Japonci raději využívají leteckou dopravu a tunel Seikan není příliš využívaný.
3. Eurotunel
Místo: Británie–Francie
Délka: 50,5 km
Rok dokončení: 1994
Britové si vždy od kontinentální Evropy drželi určitý odstup. Prosazovali zde, byť ne vždy úspěšně, politiku rovnováhy sil, aby jim žádná evropská mocnost nepřerostla přes hlavu. Přesto je Británie s Evropou těsně spojena, od roku 1994 dokonce i podmořským tunelem.
Plány spojit Anglii a Francii tunelem jsou staré již několik set let. Patřily ale vždy do skupin velmi odvážných až bláznivých plánů, kterými chtěli lidé v minulosti upoutat pozornost. V osmdesátých letech minulého století byl projekt konečně pojat seriózně, založena byla společnost Eurotunnel a mohlo se začít stavět.
Tunel je dlouhý více než 50 kilometrů, přičemž 38 kilometrů vede pod mořským dnem, pod kterým je položen v hloubce 45 metrů. Přímo spojuje anglické město Folkestone a francouzský přístav Calais. Vlaky zde jezdí rychlostí pohybující se kolem 160 kilometrů v hodině, lokomotivy Le Shuttle, které zde jezdí, mají výkon srovnatelný se 110 osobními automobily, popřípadě z 18 automobily nákladními.
4. PATH
Místo: Kanada
Délka: 27 km
Rok dokončení: stále ve výstavbě
Torontský systém PATH je síť tunelů určený pro pěší. Je to vlastně jedno ohromné nákupní středisko s více než 1200 obchody. První pěší tunel vyrostl v Torontu již v roce 1900 a od té doby se celá síť neustále rozrůstá až do dnešní úctyhodné délky 27 kilometrů. A to zdaleka není vše – existují plány do budoucna, které počítají s tím, že celý systém svou délku více než zdvojnásobí.
5. Lærdalský tunel
Místo: Norsko
Délka: 24,5 km
Rok dokončení: 2000
Tunel, který se nachází 220 kilometrů severozápadně od norské metropole Osla, se může pochlubit tím, že je mezi silničními tunely na celém světě nejdelší. Celkem 5000 explozí různých výbušnin bylo použito k jeho výstavbě, která trvala čtyři roky.
Řidiči, kteří se vydají na dlouhou cestu tunelem, jsou častokrát vystavováni nepříjemnému stresu, způsobenému stísněným prostorem a nepřítomností přirozeného světla. Konstruktéři Lærdalského tunelu však vzali tento faktor v potaz. Tubus je rozdělen na čtyři části třemi příčnými tunely. Příčné tunely narušují jednotvárnost hlavního tubusu. Tyto kapsy, kde je prostor rozšířen až na 30 metrů, poskytují rozptýlení a šoféři si zde mohou dát „oraz“ na odpočívadlech, jaké známe například z dálnic. Tato místa jsou záměrně přesvětlena tak, aby mohl organismus opticky-světelně relaxovat. Strop tunelu je nasvícen modře, což má evokovat jasnou oblohu.
6. Severomujský tunel
Místo: Rusko
Délka: 15,3 km
Rok dokončení: 2003
Severomujský tunel je železniční tunel na Bajkalsko-amurské magistrále v severozápadním Burjatsku v Rusku. Je pojmenovaný podle Severomujského hřbetu, kterým prochází. Tunel je 15 343 metrů dlouhý, a je tak nejdelším v Rusku, tedy pokud do seznamu nepočítáme tunely metra. Zprovozněn byl 5. prosince 2003.
Stavba začala roku 1978. Tunel byl ražen skrze velmi nestabilní skálu a velkým problémem zde byla podzemní voda. Když bylo zřejmé, že tunel nebude dokončen včas, byl narychlo postaven 28 kilometrů dlouhý obchvat, který byl zprovozněn v roce 1987. Po tomto obchvatu se smělo jezdit maximální rychlostí 15 km/h a přeprava cestujících byla zakázána. O dva roky později byl proto postaven druhý, dokonce 54 kilometrový obchvat, po kterém již lidé směli být převáženi. Obchvat zahrnoval dva další tunely a řadu mostních konstrukcí.
7. Tokio Bay Aqua-Line
Místo: Japonsko
Délka: 9,5 km
Rok dokončení: 1997
Japonské ostrovy jsou často postihovány zemětřesením. Oblast okolo města Kawasaki je seizmicky mimořádně aktivní. I proto zdejší stavby musí být pevné. Výjimku netvoří ani téměř desetikilometrový tunel Tokio Bay Aqua-Line, zpevněný jedním z nejklasičtějších kompozitních materiálů železobetonem.
Tunel zkrátil cestu městy Kawasaki a Kisarazu 45 minut jízdy. U vjezdu do tohoto tunelu je postaven umělý ostrov zvaný Umihotaru. Ten slouží především jako rekreační zóna, je zde řada obchodů a restaurací. Tokio Bay Aqua-Line je čtvrtým nejdelším podvodním tunelem na světě.
8. Tunel Mamaray
Místo: Turecko
Délka: 5,4 km
Rok dokončení: 2012
Zatímco Eurotunel spojuje dva státy, tunel Marmaray spojuje dokonce dva světadíly. Jediné město na světě, které leží zároveň na dvou kontinentech, je turecký Istanbul. Rozděluje jej známá Bosporská úžina. A právě pod ní vede tunel Marmaray.
Stavební technologie použité při výstavbě tunelu, jsou skutečně výjimečné. Nachází se totiž v seizmicky velice aktivní oblasti, zemětřesení v roce 1999 zaplatilo životem 24 000 lidí. Stavbaři proto navrhli pružné tunely. Ty jsou vyrobeny z ohebných prefabrikovaných sekcí. Jedenáct těchto sekcí, z nichž každá je dlouhá 135 metrů, bylo vyrobeno v suchém doku a posléze postupně položeno na dno moře z lodí vybavených GPS navigací. Celý podmořský úsek měří 3,3 kilometru.
Tunel byl slavnostně otevřen již před dvěma lety, přesto zde ještě vlaky nejezdí. Na evropské straně Bosporu, kde měla vyrůst nová stanice, bylo objeveno nesmírně cenné archeologické naleziště zahrnující v sobě i byzantský přístav. Plného provozu by se Mamaray měl dočkat v roce 2012.
9. Eisenhowerův tunel
Místo: USA
Délka: 2,7 km
Rok dokončení: 1979
Nedaleko Denveru ve Skalistých horách lze najít také jeden zajímavý tunel. Nesmírně obtížným terénem, plným vápencových skalisek, zde vede čtyřproudová silnice. Stavbaři měli navíc svou práci ztíženou tím, že museli pracovat ve vysoké nadmořské výšce, tunel je položen ve více než tří tisících metrech. To z něj dělá nejvýše položený tunel v USA, nikoliv však na světě, tam si tento primát drží čínský železniční tunel Fenguoshan, který se nachází v téměř pětikilometrové výšce. Zajímavostí je, že právě nad tunelem je pod, který rozděluje atlantické a pacifické povodí.
10. Zion-Mount Carmel
Místo: USA
Délka: 1,8 km
Rok dokončení: 1930
Národní park Zion se nachází poblíž města Springdale v Utahu na jihozápadě Spojených států amerických. Pro svou jedinečnou polohu na rozhraní tří geografických oblastí (Colorado Plateau, Great Basin a Mojave Desert) patří tento národní park k vyhledávaným turistickým cílům jak pro pozoruhodné geologické útvary, tak pro neobvykle pestrou paletu rostlin a živočichů.
Nádhernou přírodou se mohou kochat i řidiči, kteří krajem cestují. V tunelu jsou totiž proražena široká okna odkud je vidět kamenný oblouk Great Arch of Zion. Tunel vede pískovcovou skálou, proto byl v poslední době několikrát zpevněn přidáním betonových žeber.
11. Tunel Agrese
Místo: 38. rovnoběžka oddělující Jižní a Severní Koreu
Délka: 1,7 km
Rok objevení: 1978
Opravdu netradičními tunely jsou ty, které se nacházejí pod nejstřeženější hranicí na světě. Ta od sebe odděluje jeden národ, avšak dva k smrti nepřátelské režimy, které jsou od roku 1950 ve válečném stavu, byť od roku 1953 se na korejském poloostrově nebojuje. V demilitarizované zóně byly zatím objeveny čtyři infiltrační nebo invazní tunely, které postavila komunistická Severní Korea.
Tunely měly vyústit na území Jižní Korey a umožnit severu bleskový útok a přesun tisíců vojáků do týlu nepřátelského území. V roce 1975 se však jednomu ze severokorejských projektantů podařilo uprchnout na jih, a celý plán byl tak odhalen. Od té doby zvláštní jednotky jihokorejské armády kopou 24 hodin denně na celé jižní straně demilitarizované zóny a pokoušejí se odhalit další tunely, jež se dosud údajně ze severní strany budují. Odhaduje se, že jejich počet by se mohl přiblížit k dvacítce. Tunel agrese dnes slouží jako turistická atrakce. Je vysoký a široký 2 metry a vede v hloubce třiasedmdesáti metrů.
Zaoceánský tunel? Zatím spíše fikce…
Transatlantický tunel je stavba, která by spojila Evropu a Severní Ameriku suchou nohou. Plány na realizaci se však nedostaly za fázi nástinu konceptu a žádná společnost ani vláda se o projekt aktivně nezajímají. Většina konceptů hovoří o spojení Severní Ameriky a Spojeného království. Hlavními zábranami v realizaci jsou cena a hranice současného materiálu. S jeho návrhem již přišli někteří futurologové, filmaři (o tunelu v letech 1913 a 1935 natočeny dva snímky) i stavitelé.
Případný tunel by měřil zhruba 5000 km a vzhledem k charakteru mořského dna pod Atlantským oceánem by byl nejspíše zavěšen v tubusu, umístěném hluboko pod hladinou moře, nikoliv však pod zemí. Kdyby byl totiž ražen pod zemí, musel by se potýkat s extrémním tlakem a problémy tektonickými v oblasti středoatlantského hřbetu. Koncepce tunelu, umístěného přímo ve vodě, je sice velmi unikátní, ale již úspěšně vyzkoušená (například trať metra BART v San Franciscu, umístěná v tubusu na dně zálivu).
Aby byla cesta přijatelně rychlá a bezpečná, tunel by byl železniční. Vlaky by nejspíše využívaly technologie maglev (magnetická levitace) a v tunelech by muselo být vzhledem k odstranění odporu vzduchu vakuum. Technicky je u takových vlaků možná rychlost až do 8000 km/h, což by cestu mezi New Yorkem a Londýnem zkrátilo na jednu hodinu. Tak vysokých rychlostí – vyšších než u kulky, vystřelené z hlavně střelné zbraně – by vlak dosáhl díky absenci tření a odporu vzduchu.
1. Cu Chi
Místo: Vietnam
Celková délka všech tunelů: 121 km
Rok dokončení: 1975
Vietnamská válka byla jedním z nejkrvavějších konfliktů druhé poloviny 20. století. Zprvu Vietnamci vystoupili proti Francouzům, kteří zde ovládali koloniální správu, poté zde intervenovaly USA, aby zabránily – nutno podotknout, že neúspěšně – šíření vlivu komunistických idejí. O krutosti bojů svědčí například to, že USA v konfliktu spotřebovaly více munice než všechny válčící strany v době 2. světové války.
Tunely Cu Chi hrály významnou úlohu ve strategii Vietkongu, což byla komunisticky orientovaná povstalecká organizace. Dnes jsou tyto tunely turistickou atrakcí, lidé si zde mohou prohlédnout různé smrtonosné pasti nebo velicí centra. Systém tunelů protkal téměř celý jižní Vietnam.
