Může být život na Marsu „pravoruký“?

Většina všeho živého na naší planetě je co do potravy dosti vybíravá. Ze dvou různých podob týchž esenciálních látek (optických izomerů), jako jsou aminokyseliny či cukry, dává většinou přednost jen jedné z forem.

Vědci nedávno zjistili, že to však nemusí být pravda vždy. Pozor by si na to měli dát především budoucí generace „hledačů života“ na Marsu.

Sondy Viking 1 a Viking 2, které přistály na povrchu Marsu v roce 1976, nesly na své palubě malé biologické laboratoře. Jejich úkolem bylo provádět rafinované zkoušky, díky nimž by se podařilo potvrdit či vyvrátit předpoklad o přítomnosti života na Marsu.

Jedním z nich byl i experiment, kdy sonda vmíchala do marťanské půdy koktejl z živin, mezi nimiž byly kyselina mléčná a esenciální aminokyselina alanin. Sonda poté monitorovala, jaké plyny z půdy vycházejí.

Její záměr byl jasný: kdyby byly v půdě přítomny nějaké mikroorganismy, prošly by živiny jejich metabolismem, přičemž na konci tohoto procesu by ¨musely být jiné chemické sloučeniny než na jeho začátku.

Sondy sice zaznamenaly slabou proměnu, další pokusy nalézt život však selhaly. Výzkumy, které nedávno prováděl se svým týmem Henry Sun z Pouštního výzkumného institutu v Las Vegas naznačují, že na podobný typ experimentů by si vědci měli dát v budoucnu pozor.

Většina známých pozemských organismů je totiž co do „jídla“ poměrně vybíravá. Co se týče animokyselin, tedy základních staveních kamenů proteinů, dávají pozemšťané přednost tzv. L-izomerům, tedy „levorukým“ podobám molekul. U jiných typů živin, např. u cukru glukózy či kyseliny mléčné, jim zase „voní“ jen R-izomer, tedy molekula „pravoruká“. Sun se svými kolegy si dali tu práci a posbírali vzorky bakterií z nejrůznějších pouští a jezer celého světa.

Ke svému překvapení zjistili, že i když bakterie dávaly ze začátku přednost jistému typu izomerů, během několika hodin byly schopné se „přeučit“ a v malém množství konzumovat i verzi druhou. Jakékoliv další experimenty se životem na Marsu by tedy měly brát v potaz i tuto eventualitu a výsledné metabolity monitorovat mnohem přesněji.

Marťanský život by mohl být nejen „pravoruký“, ale především mnohem méně vybíravý, než ten pozemský.