Mladý Japonec si obřadně váže kolem čela bělostný šátek hačimaki. Tak to dělávali samurajové, aby jim šátek v boji chránil oči před stékajícím potem. S druhy si připije nápojem saké; ten zapije vodou. Pak usedne do kokpitu jednomístného vojenského letounu a vzlétne do oblak. Za chvilku se však střemhlavě řítí na nepřátelské plavidlo. Takoví byli sebevražední letci – kamikaze!

Na podzim roku 1944 začínalo být jasné, že Japonci válku v Tichomoří prohrají. Císařské Japonsko už nedokázalo vybojovat konvenční bitvu. Američané stále důrazněji likvidovali zkušené japonské letce, což označovali za „vybíjení krocanů.“ Výcvik japonských pilotů se z dřívějších 100 dní zkrátil na čtvrtinu, což se tragicky projevilo při soubojích s americkými stíhačkami.

„Samurajové oblohy“ se nevraceli
Viceadmirál Takidžiró Oniši navrhl jako novou válečnou zbraň sebevražedné bombardovací lety. Jediné letadlo plné výbušnin může Američanům způsobit obrovské škody. „Nemůžeme dále doufat, že potopíme početnější letadlové lodi nepřítele konvenčními metodami útoku,“ argumentoval kapitán Eičiró Džó u císaře Hirohita. Ten s návrhem 22. června 1944 vyslovil souhlas. Střemhlavé útoky letadel podle něj mohly způsobit nepřátelským lodím větší škody než konvenční útoky bombami nebo torpédy.
K prvnímu útoku došlo 21. 10. 1944 proti těžkému křižníku Australia. Letoun Mitsubishi Ki 51 se při prudkém střemhlavém letu zaryl do lodního můstku. Obrovský výbuch usmrtil 30 námořníků. Historici se však převážně domnívají, že šlo o pomstu jednotlivce, jemuž předtím protiletadlová obrana sestřelila tři bojové kamarády a on zůstal z letky sám.

Protivník se bránil
Organizované sebevražedné nálety začaly 25. 10. 1944 při bitvě u Leyte. S jitrem odstartovalo ze základny Davau na jihu Mindanaa šest „adeptů nesmrtelnosti“. Ačkoli dva letouny protiletadlová obrana sestřelila, zbývající sebevrazi mnoho plavidel poškodili, americkou eskortní letadlovou loď USS St Lo dokonce potopili.
Na konto si postupně připsali mnoho dalších zničených letadlových lodí, torpédoborců, muničních plavidel, výsadkových i raketových člunů… Jen v průběhu obrany Okinawy uskutečnili kamikaze 1900 výpadů, při kterých potopili 32 lodí, poškodili 368 plavidel, zabili 4907 a zranili 4821 mužů

Objevitel spáchal harakiri
Za dočasné úspěchy Japonci platili krutou daň – životy pilotů a také ztrátami vzdušných strojů. Jednalo se hlavně o stíhačky Mitsubishi Zero, které měly nést bomby o hmotnosti cca 250 kg. Jindy se k velkým letadlům připevňovaly maličké letouny ocha (květy) – pilotované bomby. Letadlo je přepravilo na bojiště a svrhlo na cíl. Hrozba kamikaze velice negativně působila na psychiku protivníka.
Nová statistika upřesňuje, že Američané sestřelili čtyři z každých pěti japonských letounů před splněním úkolu. Zahynulo více než 7000 japonských kamikaze. Jejich „duchovní otec“ Oniši po japonské kapitulaci (16. 8. 1945) spáchal harakiri – probodl si břicho mečem.

Více se dozvíte:
Jak to bylo doopravdy, Reader’s Digest Výběr, 2005
http://cs.wikipedia.org/wiki
http://tn.nova.cz/magazin/historie

Božský vítr spásu nepřinesl
Pojem „kamikaze“ se překládá jako „božský vítr“. Tak se jmenoval tajfun, který v roce 1281 dvakrát rozmetal mongolskou flotilu chystající se k invazi do Japonska a zázračně ostrovní říši zachránil. Piloti-sebevrazi se měli stát novým „božským větrem“, který spasí Japonsko. Před letem napsali rodinám dopis na rozloučenou.
Tradičně přetrvává názor, že šlo o zkušené letce – vlastence. Nyní se ukazuje, že se jednalo o nezkušené piloty. Nepotřebovali komplikovaný výcvik – třeba pro vzdušné souboje. Nemuseli ovládat mj. techniku bombardování. Objevilo se tvrzení, že kamikaze se na posvátný úkol připravovali od dětství. Opakem je názor, že startovali zfetovaní. Nechyběly ani zvěsti o jejich připoutání ke kokpitům letadel řetězy či zmanipulování náboženskou sektou atd. Podle nejnovějších poznatků nic z toho není pravda.