Spustit déšť prakticky „na požádání“ je odvěkým lidským snem. Evropští vědci sdružení v projektu Teramobile se pokoušejí přimět mraky ronit vodu pomocí laserových děl. První laboratorní testy naznačují, že by tato cesta mohla být schůdná.
Aby vodní páry obsažené v atmosféře vytvořily dešťové mraky, musí být splněna řada nejrůznějších podmínek. Kromě správné koncentrace par, teploty a tlaku musí být přítomna i tzv. kondenzační jádra, která vodním párám napomáhají k přechodu do kapalného skupenství. Od doby, kdy vědci poznali, že bez kondenzačních jader pršet nezačne, chovají v hlavě neodbytnou myšlenku: co kdybychom dokázali dodat kondenzační jádra uměle a spustili tak déšť prakticky „na požádání“? Od té doby se takových pokusů uskutečnila celá řada, přičemž nečastěji spoléhali vědci na vystřelování drobných částeček jodidu stříbrného (AgI) do mraků. Rozsáhlý vědecký tým z pěti francouzských a německých univerzit, sdružený v projektu Teramobile, se však rozhodl vydat se úplně novou cestou. Potřebná kondenzační jádra se snaží vytvořit prostřednictvím krátkých pulsů infračerveného laseru. Laserové „střely“ vyslané do mraků dokáží totiž atmosférické částice připravit o elektrony a napomoci tak tvorbě chemicky velmi „agresivních“ hydroxylových radikálů (OH-). Ty poté reagují s oxidem siřičitým a dusičitým, které jsou běžně obsaženy v atmosféře a vytvářejí další chemikálie, které napomáhají mrakům „zvlhnout“. Laboratorní experimenty týmu vedeného Jérôme Kasparianem z univerzity v Ženevě nedávno ukázaly, že tato cesta by ke kýženému cíli skutečně vést mohla. V komoře naplněné vodními párami, které byly podchlazené na teplotu -24 0C se po bombardování krátkými laserovými blesky začaly drobné obláčky skutečně vytvářet. Zda se však laboratorní úspěchy potvrdí v reálném prostředí, ukáže až budoucnost.
