Ochrnutí tváře je nepříjemná lapálie. Nejenže vaše tvář nevypadá zrovna nejlépe, ale často se ztrácí i schopnost mrkat, která je důležitá pro správnou funkci očí. Ochrnutí lidé mají však novou šanci na znovuzrození pod rukama amerických plastických chirurgů.
Do tváří jim už dokážou voperovat umělé svaly s malou baterií. 
Plastičtí chirurgové, kteří věnují svůj um úpravám tváře, nemají na starosti jen odstraňování vrásek. Obličejové partie, které mají nezastupitelnou roli v naší každodenní komunikaci, jsou protkány v první řadě obrovským množstvím nervů a mimických svalů.
Jejich špatné fungování v důsledku nejrůznějších mechanických zranění, popálení či onemocnění dokáže člověka nejen znetvořit, stává se však i příčinou dalších zdravotních obtíží. Chirurgové z Lékařského centra univerzity v kalifornském Davisu, kteří se v posledních letech věnovali zkoumání možností „umělých svalů“ na bázi silikonových polymerů, mají pro postižené osoby řešení.
Životně důležité mrkání Bez mrkání, tedy čištění a zvlhčování, které je nezávislé na naší vůli, by našemu oku hrozilo vysychání, tvorba očních vředů a neodvratná slepota. Příroda proto nenechala mrkání na naší vědomé vůli, ale zabudovala ovládání frekvence a synchronizace tohoto životně důležitého reflexu do hlubin našeho mozku – do mozkového jádra uvnitř hemisféry velkého mozku, zvaného nucleus lentiformis neboli čočkovité jádro.
Pacienti, kteří schopnost mrkat z nějakého důvodu ztratili (viz rámeček), byli do nedávné doby odkázáni principielně na dva způsoby léčení. Prvním z nich bylo prosté zabudování malého závažíčka (většinou kousku zlata) do horního víčka.
Tento způsob je sice funkční, neumožňuje však pacientům mrkat oběma očima současně, potíže se projevují také při spaní. Druhým způsobem je umělá implantace svalu, který se většinou odebere z nohy pacienta.
Tento způsob je však velmi drahý, náročný a zdlouhavý (vyžaduje asi 10 hodin trvající operaci), a není proto vhodný zejména pro starší pacienty.
Silikonové svaly z KalifornieExistuje tedy dost důvodů pro to, aby se lékaři poohlédli po nějakém dalším způsobu, jak „naučit“ ochrnuté mrkat. Rozhodli se pro řešení pomocí umělého svalu, vyrobeného z materiálu, který je mezi chirurgy čím dál oblíbenější: elektroaktivních silikonových polymerů.
Tajemství efektivity těchto doslova zázračných materiálů je poměrně jednoduché. Činnost přirozeného lidského svalu dokážou imitovat tak, že se na slaboučké elektrické impulzy rozšíří, po přerušení elektrického proudu se naopak smrští.
Na kosti, obepínající oční důlek, chirurgové nejprve drobounkými titanovými šroubky připevnili drobounký „popruh“, vytvořený z umělé náhražky svalového vaziva. Do přirozené prohlubně v lebce, tzv. spánkové jamky za okem, pak ukryli kousek „umělého svalu“, tedy silikonového polymeru.
Kousíček nad ní pak ukryli i droboučkou elektrickou baterii. Stačí už jen, aby baterie střídavě vysílala elektrické impulzy, a životodárné mrkání je na světě. „Využívání umělých svalů by v budoucnu mohlo například napomoci ochrnutým lidem v usmívání, případně i při ovládání močového měchýře,“ neskrývá optimismus jeden ze spoluatorů studie, dr.
Travis Tollefson.
Ochrnutí tváře a úsměv Mony Lisy Proč nedokážou někteří lidé pohybovat tváří? Jak tomu často bývá, zná lékařská věda příčin celou řadu. Někteří lidé se s tímto poškozením rovnou narodí. V takovém případě nejspíše trpí vzácným Möbiovým syndromem neboli obrnou některých hlavových nervů.
Mimické svaly mohou být také mechanicky poškozeny v důsledku popálenin, úrazů či operací, zejména při odstraňování nejrůznějších nádorů. V některých případech zůstanou svaly nehybné také díky mozkové příhodě, nervovém traumatu či diabetu.
Se svou troškou do mlýna mohou přijít i infekční nemoci, jako jsou meningitidy čili zánětu mozkových blan, horečnaté onemocnění brucelóza či záhadná nemoc sarkoidóza. Zajímavým případem je i takzvaná Bellova paréza, jednostranné ochrnutí nervů v důsledku virózy.
Podle specialisty na tuto chorobu, dr. Kadara Adoura z kalifornského San Francisca, trpěla touto chorobou i osoba, která stála předlohou pro da Vinciho Monu Lisu.
Autor: Michal Andrle
Nenechte si ujít další zajímavé články
